O rodových erbech vlastníků Stolan

Prvním světským vlastníkem Stolan byl nepochybně panovník do r.1228, který daroval ves klášteru benediktínů v Opatovicich r.1229 -1430.Český král používal erbu, kterým byl červený štít se stříbrným českým lvem.                                    

                     

***

Po husitských válkách se stal držitelem Stolan Diviš Bořek z Miletínka r.1434. Ten pocházel z rodu, užívající erbu polceného štítu, vpravo zlatý, vlevo černo-zlatě šachovaný. Na štítě přilba s přikryvadly černo-zlatými a v klenotu černá panna držící před sebou černo-zlatou šachovnici.

                

***

Pernštejnové měli stříbrný štít s černou hlavou zubra r.1492 , 1523, 1546-1550.

***

Andělové z Ronovce užívali v erbu černého vola v modrém štítě r. 1530.

 

Současným kreslířům historických erbů či agenturám, zabývajícím se tvorbou obecních znaků, se pochopitelně více líbí heraldická figura býka, která se dá ztvárnit působivěji a také nemá onen pejorativní kontext, spojený s heraldickou figurou vola. Zřejmě proto se na současných vyobrazeních erbu Andělů z Ronovce setkáváme s figurou býka se symbolicky naznačeným pohlavním údem a s bojovně vztyčeným ohonem,) podobné ztvárnění si nechala (s odkazem na rod Andělů) do svého znaku zakomponovat obec Bylany na Chrudimsku a skotačící býček (jako erb Andělů z Ronovce) byl roku 1979 umístěn spolu s erbem zkřížených ostrví (Ronovců) i na pískovcovém reliéfu na zřícenině hradu Ronovce.
Významnou výjimku (a z hlediska funerální plastiky netypický případ) představuje náhrobní kámen z bílého mramoru, který pro své zemřelé děti (Štěpána † 1607 a Veroniku † 1608) nechal do kostela sv. Martina ve Stusyni u Ronova nad Doubravou zhotovit Hynek Anděl z Ronovce.) Náhrobek je zvláštní v tom, že má neobvykle rozsáhlou textovou část, která obíhá okolo kamene ve dvou nápisových pruzích a pokračuje ještě v pěti řádcích, umístěných nad rodovým erbem.) Dokládá termíny úmrtí obou dětí, ale především obsahuje detailně ztvárněný rodový erb ve velké ploše, umožňující kameníkovi zpracovat i drobné detaily. Nejedná se o žádné umělecké kamenické dílo; figura vyhlíží strnule a anatomicky neadekvátně (na rozdíl třeba od vyobrazení na výše publikovaných pečetích zásmuckých sester z Ronovce z roku 1530). Vodorovný hřbet, protáhlá okrouhlá hlava a dlouhé vztyčené úzké rohy na první pohled spíše připomínají zajíce než dobytče.) Není však pochyby o tom, že pohlavní úd zde ani náznakem ztvárněn není; jde tedy jednoznačně o figuru vola. Dalším heraldickým detailem, který je zde velmi výrazný a nikoli náhodný (pro kameníka musel být pracný), je zpracování oháňky, která se stáčí dolů pod břicho zvířete a obtáčí se kolem nohy. Z toho usuzuji, že i ztvárnění oháňky mělo v daném případě nějakou rozlišovací heraldickou funkci. Na všech autentických dobových vyobrazeních rodového erbu Andělů z Ronovce, které jsem měl možnost zkoumat, visí volská oháňka zmíněné heraldické figury vždy dolů a není bojovně zdvižena nahoru, jak ji současní kreslíři zpravidla malují. Na žádném autentickém vyobrazení erbu Andělů z Ronovce také nemá heraldická figura v nozdrách kruh (bojovného býka se vztyčeným ohonem a se zlatým kruhem v nozdrách si dal namalovat na obálku své knihy jako domnělý erb v roce 2008 ing. E. Anděl).

  VYMŘELÝ VÝCHODOČESKÝ ROD ANDĚLŮ Z RONOVCE V 15.–17. STOLETÍ Fikce a fakta při „nalézání potomků“ historické české šlechty
Petr VOREL - Východočeský sborník historický 26 2014

***

 

Václav Ples Heřmanský ze Sloupna patřil k rodu používající červeného štítu se stříbrnou „plechovnicí“ – součást zbroje chránící ruku – „plechová rukavice“. V klenotu na přilbě s červeno-stříbrnými přikryvadly dvě shodné plechovnice v klenotu r.1577 .

        

***

   Heřmanoměstecké panství  r.1608   

Berkové používali černých zkřížených oství ve zlatém štítě r.1591-1661.

                

Šporkové měli komplikovaný čtvrcený štít se středním štítkem r.1661.

            

Shodně komplikovaný erb měl i rod Greifenklau zu Vollarth r.1794.

         

Kinští vedli červený štít se stříbrným vlčími zuby r.1828.

         

 

 Stanislav Kasík

 

zpět

Dějiny jsou svědky časů, světlem pravdy, živou pamětí, učitelkou života a poslem minulosti.

Historia vero testis temporum, lux veritatis, vita memoriae, magistra vitae, nuntia vetustatis.
 (Marcus Tullius Cicero)
 

Motto:
„Historia magistra vitae – historie učitelka života, to je krásné heslo, ale nefunguje. Víte, já si myslím, že lidé se z té historie moc nepoučili a nepoučí. Oni si z ní vyberou to, co potřebují, a znovu a znovu dělají ty samé chyby. Třeba chyby athénské demokracie byly vnitřním konfliktům mezi jednotlivými skupinami, a tak se roztříštěná athénská společnost neubránila makedonskému království a bylo po demokracii. Historik z doby helénistické Polytbios už před 2200 lety popsal tuto teorii ústavy, která se podle něj neustále mění, zjednodušeně takto: napřed je království, první král je mírumilovný a spravedlivý, jeho potomci a nástupci vychovávaní již v královské hodnosti se chovají panovačně a zhýrale, království se zvrhne, lid krále odstraní s pomocí aristokracie a nastává vláda aristokracie. Lidé si oddychnou. Zpočátku se aristokraté chovají spravedlivě a uvážlivě, jenomže opět – jejich zhýralí potomci chtějí více a více moci a myslí si, že to takto bude navždycky, stanou se z nich oligarchové a přestanou se starat o své poddané, lid proti nim povstane, svrhne je a nastolí demokracii. Lidé si spravují svůj stát. Jenomže nastanou spory, občané, kteří už neznají minulost svých předků, si řeknou: ,Svoboda projevu? Možnost cestování? To je tak samozřejmé!‘ Pak přijdou jedinci, kteří chtějí získat víc moci, než by jim příslušela, nakonec spory vyústí v zánik, přijde nějaký samovládce – tyran a začíná to znovu od království.“

Univ. prof. PhDr. Pavel Oliva, DrSc. (* 1923) patří k předním odborníkům v historii starověku. Působil ve vědeckých ústavech AV ČR, přednášel na zahraničních univerzitách, zastupoval českou vědu o antických studiích na zahraničních kongresech.

***

Konfucius

„Jak mohou lidé zbabělí a nečestní sloužiti knížeti? Takoví se třesou strachem, zda budou schopni úřad vykonávat. Ve chvíli, kdy úřad dostanou, třesou se strachem, aby o něj nepřišli. Začnou-li se třást strachem, aby o úřad nepřišli, není nic, čeho by nebyli schopni, aby si úřad udrželi.“

***

Když stoupáš po schodech nahoru, uctivě zdrav ty, které předbíháš - budeš je zřejmě potkávat, až poletíš dolů.

Pazourek