Kolektivizace venkova, která ve svých hlavních fázích probíhala v Československu na konci 40. a během 50. let 20. století, podnítila jednu z nejrozsáhlejších sociálních změn ve společnosti někdejšího společného státu Čechů a Slováků.
Jednalo se o rozsáhlý proces, který rozvrátil celou sociální vrstvu – soukromé rolnictvo tvořící důležitý pilíř tehdejší společnosti. Kolektivizace měla velký dopad i na život ostatních obyvatel venkova, neboť narušila tradiční sociální vazby a kulturní zvyklosti. V rámci tohoto procesu byli soukromí zemědělci nuceni převádět svůj majetek do jednotných zemědělských družstev, měnit časem prověřený způsob hospodaření a také způsob života vlastních rodin. Ti neoblomnější přitom byli různým způsobem ze strany totalitní moci perzekvování. Celý proces kolektivizace má na svědomí tisíce zničených životů a lidských tragédií. Navíc mnohde podnítil i neblahé změny v krajině a celkovém rázu českého a moravského venkova.
Doporučená literatura:Perzekuce občanů okresu Chrudim v letech 1949-1989. Političtí vězni-hrdinové III. odboje. Ptáček Josef, vyd. 1.
Násilné ovládnutí venkova a zotročení českých sedláků patří mezi nejsmutnější kapitoly moderních dějin.
***
Je nebezpečné snažit se jedno zlo omlouvat druhým. Historie 20. století není černobílý souboj dobra se zlem, ale tragédie milionů lidí drcených dvěma mlýnskými kameny.
Na jedné straně stojí nacismus se svým zrůdným průmyslovým vyhlazováním. Plánovali nás, Slovany, jako ‚podlidi‘ buď zlikvidovat, nebo zotročit. Osvětim a další tábory smrti zůstanou navždy symbolem absolutního dna lidskosti, kam až může zajít státem řízený rasismus a nenávist.
Na druhé straně ale nemůžeme zavírat oči před tím, co dělal stalinismus. Ano, Rudá armáda nás osvobodila od Hitlera, ale systém, který přinesla, měl na rukou krev milionů vlastních lidí. Jsou to oběti hladomorů na Ukrajině a v Rusku, statisíce popravených při čistkách a miliony životů zničených v soustroví Gulag. Stalin skutečně likvidoval Slovany v měřítku, které si v ničem nezadalo s válečným běsněním.
Místo toho, abychom se hádali, který režim byl ‚lepší‘, bychom měli uznat, že oba byly postaveny na pohrdání lidským životem. Jeden vraždil na základě rasy, druhý na základě třídy. Úcta k obětem znamená nezapomínat ani na ty z plynových komor, ani na ty, kteří zmrzli v sibiřských lágrech. – (Ivan Hubinský)
