„Legenda, i když zveličuje fakta, je sama o sobě faktem dokládajícím víru.“ - Arthur Quiller-Couch

***

Opravy vnější a vnitřní části kostela v letech: 1874, 1925, 1932, 1933 zaznamenané v Pamětní knize fary Morašické.

***

Ze soupisu prací F. Schmoranze st.:

1868 Stolany (Chrudim) – filiální kostel sv. Mikuláše,
biskupa – plán regotizace, nerealizováno - František Schmoranz st., výřez z plánu na rekonstrukci kostela ve
Stolanech, SOkA Chrudim.

***

Památková ochrana

***

V listině Přemysla I. z roku 1229 (CDB II. 324 s. 327 - 329 ,Codex diplomaticus Bohemiae ), v níž jsou zachyceny královy donace klášteru a potvrzovány donace i výměny starší. Vrcholně středověké jádro vzniklo v sousedství kostela.

Držba to byla nepochybně výnosná,protože Stolany si klášter ponechali v pozdějších staletích, byť byly od jádra klášterního statku zcela izolovány a v blízkosti Stolan klášter jiný majetek neměl do roku1430.

Kostel sv. Mikuláše je totiž jednou zmála církevních staveb na Chrudimsku, u nichž nepochybujeme o románském stáří.

Románská je bezpečně věž kostela a pochází odtud i drobná hlavice uložená dnes ve sbírkách Chrudimského muzea (Chytil 1900).

Přibližně ve 13 století původní kostel byl přestavěn z románského slohu na gotický, jeho délka je 15.3 m., a šířka 4.70 m., stavba zděná se hřbitovem obehnaným příkopem a zbytkem náspu. Skládá se z presbitéria, lodí  a čtyrhrané věže, sloužící zároveň  za předsíň.

Závěr presbitéře je trojboký s masivními sešikmenými pilíři na hranách,v severovýchodní části opatřen opěrnou zdí.

 Okno s hrotitým obloukem bez kružby jen na třetí jihovýchodní a jižní straně.

Loď opatřena dvěma okny jen na straně jižní. Věž v horním patře má prostá okna gotická, patro zakončeno cimbuřím o pěti zídkách na každé straně jimž odpovídá patero obloučků na dolní straně cimbuří, na nárožích chrliče z pískovce tesané, zvětralé v podobě oblud.

***

"Chrliče znázorňovaly neřesti. Zůstávaly venku mimo katedrálu či kostel, dovnitř se dostaly pouze ctnosti."

****

A možná podobnost: Sheela Na Gig

Tak se říká záhadami opředeným drobným soškám, které najdete na Britských ostrovech na místech, kde byste je očekávali asi nejméně - nad vchody kostelů, na klášterních zdech a jiných církevních stavbách. Mají různou velikost i detaily provedení, jedno však mají všechny společné - výrazné genitálie (které si často roztahují rukama) a prostoduchý výraz. Už jejich název je záhadou. Nejčastěji se za jeho původ považuje irské "Sile na gCioch", což by se dalo přeložit jako "prsatá Julča". To však neodpovídá zdůrazněným partiím. Neméně záhadný je i jejich význam. Nejčastěji bývají považovány za symbol plodnosti. Těžko si ale představit, že tyto postavy s ustrašeným výrazem a většinou bez výrazných ňader představují pozitivní síly přírody. Přesto si dodnes v některých irských vesnicích ženy berou "Julčin" obraz k porodu a věří, že jim pomůže s jeho hladkým průběhem. Jiným vysvětlením je varování před tělesnými hříchy, což podporuje skutečnost, že ve starých kostelech najdeme vyobrazení i jiných hříchů. Další teorie považuje Sheelu Na Gig za třetí z keltské trojice bohyň, představujících dívku, ženu a stařenu. Její rozevřené lůno pak symbolizuje lůno matky země, ze kterého jsme vzešli a kam se po smrti vracíme. Pravdu mohou mít všechny teorie. Než časem, deštěm a znečištěným ovzduším značně poškozené sošky definitivně zmizí, mohou tak dále podněcovat zájem a fantazii návštěvníků Britských ostrovů. Též i v ČR.

Zdroj: časopis Koktejl, Sheela Na Gig Sheela na gig

***

"Sile na gCioch" ...?

***

Nad cimbuřím čtyřboký jehlanec do špice celý vyzděný, stavba věže pochází ze 14 století. Podobný tvar mají kostely ve Všestarech, Ždánicích, a ve Stěžerách byla podobná věž zbořena asi kolem roku 1880.Do věže zazděno několik drobných obloučků, pocházejících  nepochybně z obloukové římsy původně románského kostela. Vnitřek je prostý, předsíň věže a sakrystije na severní straně se nacházejí klenuté, strop kostela rákosový, plochý zřízený r.1795 na místě staré klenby. Hlavní oltář je zděný s dřevěným taberákulem, kazatelna dřevěná, vzadu uvchodu stará kamenná křtitelnice. Před oltářem v dlažbě bývaly náhrobní kameny Andělů z Ronovce, dnes jsou zazděny v pravé stěně.

***

 

Jan Neplach (23. února 1322 Hořiněves – pravděpodobně 16. září 1371 Opatovice nad Labem) byl opatovický opat, kronikář a diplomat.

V roce 1328 nastoupil do benediktinské školy v Opatovicích. V roce 1332 byl přijat do benediktinského řádu v opatovickém klášteře a o dva roky později složil řeholní sliby. V roce 1340 byl poslán opatem Hroznatou na boloňskou univerzitu. Roku 1347 již s opatem pobýval u papežské kurie v Avignonu. Tam 11. února 1348 obdržel od papeže Klimenta VI. provizí opatství, za něž zaplatil vysokou taxu 500 zlatých a po Hroznatově rezignaci nastoupil na jeho místo. Vedle toho si získal přízeň Karla IV.. Je doloženo jeho časté cestování jak v Karlových službách (roku 1353 jel opět do Avignonu), císaře provázel roku 1354 do Trevíru a roku 1355 na korunovační cestu do Říma. Tak cestoval i ve službách arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi, například roku 1365 do Řezna a do Týnce u Krakova.

Jeho jediné známé dílo Stručný spisek kroniky římské i české (Summula chronicae tam Romanae quam Bohemicae) pochází nejspíše z roku 1360 a je nepříliš velkého rozsahu, která nemá příliš velkou cenu po stránce literární a po stránce historické mají cenu pouze některé jednotlivé zápisy ze 14. století. Velkou část tvoří prosté analistické zápisy, obsahující chronologii římských císařů, papežů s doplňky o svatých, poněkud obsáhlejší chronologie českých panovníků, speciálně je potom pojednáno období Karla IV.

Možná že se opat Neplach inspiroval na svých cestách po Evropě  a nechal od parléřovské huti přestavět a upravit kostely na Pardubicku a též kostel ve Stolanech.

***

Stolanský kostel je uveden jako farní v listině z r.1350, mezi oněmi kostely, jenž byly postoupeny k nově zřízenému biskupství Litoměřickému.Tímto naše ves náležela k Benediktinskému klášteru v Opatovicích, kterýž to řád také ke kostelu Stolanskému usazoval za plebány členy svého řádu: farářVáclav r. 1375, Jan od r.1394, Bedřich  (pam.arch.a.m.x.967).R.1416 se sešli kněží řádu sv. Benedikta do Hradce Králové, do města Minoritů, aby zvolili Opatovického opata, jimž býti  chtěl Petr plebán z Přelouče a Janz Komárova. Volbě přítomen byli Martin plebán ze Stolan člen téhož řádu. ( Libri confirmatorium VII. Str.188).Povstalá rozepře po smrti opata Lazara při volbě rozhodnuta tenkrát byla před soudem arcibiskupským ve prospěch bratra Jana z Komárova u Brna, do r.1430.

U farního kostela stávala fara a ta zanikla za Husitské války. (Od r. 1419 - do r.1436). Též i Opatovický klášter r.1421, po válkách těch statky připadly Koruně.

Sv. Mikuláš, kterému je zasvěcen stolanský kostel, patří k nejoblíbenějším křesťanským světcům. Ve 4. století byl biskupem v Myře. Podle hagiografie vykonal mnoho dobrých skutků a zázraků. Proto je ochráncem dětí, námořníků, cestujících a dívek zamýšlejících uzavřít sňatek. K jeho atributům patří tři hroudy zlata, tři zlaté koule nebo měšce, tři jablka či kotva. Tři zlaté koule, hroudy zlata, či měšce jsou spojovány s legendou, že obdaroval zlatem tři dcery jednoho chudého muže a tím jim umožnil vdát se a zachránil je před tím, aby se staly nevěstkami. Díky této legendě se stal prototypem předvánočního a vánočního muže přinášejícího dárky. Sv. Mikuláš je obvykle zobrazován jako biskup s mitrou na hlavě a s berlou, držící rukou knihu a na ní položené ony tři koule (hroudy zlata). V mnoha případech byly tři zlaté hroudy transformovány do podoby tří zlatých jablek.

Benediktíni jsou nejstarší organizovanou řeholí v západní Evropě. Řád založil sv. Benedikt. Ten pocházel z Nursie v Umbrii a žil na konci 5. a v první polovině 6. století.1 Po studiích v Římě se na nějaký čas uchýlil jako poustevník do jeskyně v Subiacu. Nakonec byl zvolen opatem kláštera ve Vicovaro u Tivoli. Na mniších vyžadoval přísný asketický život a ti se jej pokoušeli otrávit. Vrátil se do Subiaca, kde ho navštěvovali mladí lidé toužící žít podle jeho vzoru. Na hoře v blízkosti města Cassina zbudoval Benedikt klášter existující dodnes (Monte Cassino).

Benedikt je jako zakladatel mnišského řádu benediktinů zván otcem západního mnišství. V Čechách je nejstarším mužským benediktinským konventem klášter v Břevnově založený pražským biskupem sv. Vojtěchem Slavníkovcem a knížetem Boleslavem II. v roce 993. Další kláštery byly Ostrov u Davle, Sázava (první opat sv. Prokop), Opatovice nad Labem, Litomyšl, Klášterní Hradisko u Olomouce atd. Znakem řádu je v modrém štítě patriarší kříž na třívrší a nápis PAX přes dolní rameno, vše zlaté. Není známo používání specifického znaku klášterem v Opatovicích.

1..... Kolem r. 480, + 547.

Stanislav Kasík