Historie počasí
Rok 1929
Rok 1978-1979 Silvestrovská noc
Rychlá změna počasí zastihla obyvatelstvo nepřipravené. Energetika se potýkala s velkými problémy. Mokré uhlí uložené na haldách a skládkách zmrzlo, což způsobilo energetickou krizi. Nastaly obrovské potíže s vytápěním, někde byly přerušeny dodávky elektrické energie. V nesnázích se ocitla i doprava, která na mnoha místech úplně zkolabovala. V automobilech a autobusech totiž zamrzala nafta, některá vozidla nešla nastartovat, nejezdily ani vlaky. Lodě uvěznily zamrzlé řeky.
K tomu začalo v mnoha lokalitách sněžit, a aby toho nebylo málo, přidal se místy i silný vítr, který měl na hřebenech hor sílu vichřice. Krutá zima napáchala škody rovněž v zemědělství a potrápila také volně žijící zvířata. Pomrzlo hodně zvěře i ptáků, popraskaly stromy, větrná smršť navíc zničila část lesů.
Tehdejší československá vláda na vzniklou situaci zareagovala až 5. ledna, kdy vydala celou řadu opatření, jež měla především za cíl minimalizovat ekonomické škody a zajistit chod důležitých institucí i státních podniků. V některých hodinách proto nevysílala televize, veřejné prostory se vytápěly maximálně na 16 °C a v energetické špičce nešla elektřina. Z této kalamity se ale navzdory okolnostem radovaly děti. Dne 8. ledna byly ve školách vyhlášeny uhelné prázdniny, které skončily až 29. ledna. Je potřeba dodat, že kvůli tomu potom školáci na jaře neměli jarní prázdniny.
***
Sucho od roku 1500 do roku 1800
Po roce 1500 musíme opět vycházet z dokumentárních pramenů a můžeme podle nich vyjádřit intenzitu sucha. Podle těchto údajů je možné zjistit období, ve kterých se vyskytlo nejvíce suchých epizod či jinými slovy roků. Často se jednalo o více roků jdoucích po sobě, zpravidla jde při výskytu sucha o jeho přenesení do následujícího roku a za suchou epizodu jsou brány tedy dva po sobě jdoucí roky.
Mezi lety 1500 až 1800 se vyskytlo nejvíce suchých roků v obdobích těchto let: 1701 až 1710, 1778 až 1784 (7) 1511 až 1520, 1531 až 1540, 1631 až 1640, 1721 až 1730. 1781 až 1790 (6), 1704 až 1708, 1724 až 1728 (5). Méně suchých roků se vyskytlo v obdobích: 1521 až 1530, 1641 až 1650, 1661 až 1670, 1671 až 1680 (2). Pokud budeme hodnotit sucho podle intenzity, tak nejintenzivnější sucho se vyskytlo kolem let 1531 až 1540, před rokem 1700 a 1720 a kolem roku 1770 až 1780 (Brázdil a kol., 2015).
Zmiňme některé významně suché epizody v tomto období:
Sucho 1534
Jarní období tohoto roku bylo suché a teploty odpovídající letnímu období začaly již před polovinou dubna s trváním do konce května. Některé prameny uvádějí výskyt suchého počasí již v březnu též s výskytem vysokých teplot. Po tříměsíčním suchu bylo možno přejít Vltavu, nízké vodní stavy uvádějí prameny i na Labi. I ve Slezsku bylo léto suché a horké. Letní teploty trvaly podle nejen tamních pramenů od 15. dubna do 3. září. V tomto období vyschly potoky a mlýny nemohly mlít.
Sucho 1536
Léto bylo tohoto roku suché a hovořilo se o nízkých vodních stavech na Labi. V lesích se vyskytovaly časté požáry. Suché počasí mělo za následek vyschlé studny a potoky, časté požáry měly trvat až do Vánoc. Na Moravě, zejména na jihovýchodě, panovalo teplé a suché počasí až do 24. listopadu.
Sucho 1540
Začátek se uvádí opět v jarním období a to pro jižní a jihovýchodní Moravu. Srážkově chudé počasí panovalo od března. V květnu podle některých záznamů v oblasti nemělo vůbec pršet. To vyvolalo velmi významné sucho, které bylo značně umocněno pokračujícím suchým počasím i v létě. Opět panoval nedostatek vody, požáry porostů, včetně lesů. Vyschly mnohé vodní toky a voda v řece Odře byla zelená. Sucho panovalo i v sousedním Polsku, kde se k Wroclavi váže záznam o nedostatku potravin, suchu a nesnesitelném horku.
Sucho 1590
Suché bylo zejména léto tohoto roku. Dlouhé období bez deště stojí v jedněch pramenech, jiné upřesňují, že šlo o období od 3. června do 10. září bez výskytu deště a to pro oblast Slaného. Podobné informace pocházejí z dalších míst naší země, kdy je období bez srážek nebo téměř bez srážek různě dlouhé. Na Litoměřicku byla půda suchá na prach, i podzim zde byl suchý a deště se podle pramenu ibidem objevily jen dne 28. a 29.10. Další prameny hovoří o příšerném horku po celý rok a o častých požárech. V létě bylo tak málo vody v řece Odře, že ji bylo možno na několika místech přejít.
Sucho 1616
Sucho v tomto roce bylo výjimečné a započalo již v dubnu. Například ve Varnsdorfu nepršelo od 31. března až do 29. září. Ve Fulneku bylo velmi sucho od 19. dubna dokonce až do Vánoc. V květnu vypukl v Praze požár vlivem velkého sucha. Velké horko, vysychající vodní toky a páchnoucí Vltavu v Praze uvádějí další prameny. Podobné je to i v případě pramenů z dalších oblastí naší země. Obnažen byl při tomto suchu také tzv. hladový kámen v Děčíně. Sucho je potvrzeno též některými prameny ze sousedních zemí.
Sucho 1718-1719
Za přibližně 100 let došlo k další významné suché epizodě. Na Klatovsku uhynul rybí potěr vlivem vyschnutí rybníků. Na Velvarsku podle tamního pramene byl rok velmi suchý a důsledkem byla velká neúroda, kdy nic nerostlo. V oblasti Břeclavi vyschla krátce dokonce i řeka Dyje. Podobné zmínky o velkém suchu, které nikdo nepamatuje, uvádějí další prameny zejména z jižní Moravy. Podobné to bylo u našich sousedů. Sucho se přeneslo do následujícího roku, který byl též velmi suchý a horký, což již započaté sucho umocnilo. V některých oblastech se toho roku konala tzv. prosebná procesí za déšť.
Sucho 1726
V Praze nepršelo dle dokumentárních zdrojů od 9. května po dobu asi 5 týdnů, kdy vše vyprahlo. Důsledkem byly velké škody v zemědělství. Opět se konala v některých oblastech prosebná procesí za déšť. V severozápadních Čechách podle záznamů pršelo jen krátce kolem 17. července, ale následně přišlo velké sucho a také horko, trvající do září. Na Šumavě nepršelo od roztátí sněhu do 10. srpna. Podobné to bylo i na dalších místech naší země a sucho se dotklo zajisté i sousedních zemí, což ovšem není hlavní náplní tohoto článku.
Sucho 1746
Velké sucho ukazuje též značka na kameni v Děčíně. Na Chrudimsku jsou záznamy bylo velmi suché celé léto. V Praze vyschla Vltava a bylo možno ji přejít po okraji suchou nohou. Velké sucho, vyschlé vodní toky a další vodní zdroje s důsledkem neúrody byly záležitostí též Moravy. Například v Moravičanech nepršelo od 10. dubna do 28. září. A sucho bylo i jinde v Evropě, nejen u našich sousedů.
Sucho 1790
V oblasti Ralska nepršelo dle záznamu od 17. března do 21. května. To se vyskytl slabý déšť při bouřce, který ani nesmyl prach. Déšť při další bouřce 28. května byl následován podle záznamu vydatnějším deštěm kolem 11. června, ale vegetaci příliš nepomohl. Sucho poté pokračovalo do 9. července. Pramen hovoří o horké poslední dekádě července, sucho poté trvalo do 23. srpna. Na Chrudimsku vyschly řeky, vlivem sucha. Nepršelo zde podle záznamu od začátku dubna. V Telči bylo sucho na jaře, pramen hovoří i o výskytu vysokých teplot. Po krátkém zlepšení se sucho vrátilo v létě a pokračovalo i na podzim.
V Drahotuších byly velké problémy s vodou při hašení požáru, protože nebyla voda v řekách. Sucho bylo hlášeno i z dalších oblastí nejen Moravy, ale například i z Plzeňska. Sucho bylo též například v Přerově, kde po roztátí sněhu pršelo poté až 26. června. Okolo 15. srpna uschly listy na stromech jako v listopadu. I toto sucho je vyznačeno na kameni v Děčíně.
Četnost suchých epizod a intenzita sucha v tomto období
Na základě dokumentárních pramenů lze sestavit přehled suchých period v uvedeném období (viz tento odstavec) a to v podobě počtu suchých měsíců v daném roce a intenzity sucha v těchto měsících. Podíváme se zejména na období s největší četností suchých epizod a na období s intenzivními suchými epizodami či měsíci. Z hlediska jednotlivých století (1501 – 1600, 1601 – 1700 a 1701 – 1800) je možno konstatovat, že nejvíce suchých epizod, které byly často i významnější, se vyskytlo v 18. století (49 roků se suchými epizodami).
Nejméně ve století 17. (36 roků). Intenzita suchých epizod/měsíců je stanovena dle stupnice -1 až -3 (suchá/ý, velmi suchá/ý a extrémně suchá/ý). Zpravidla se jednalo o letní či jarní měsíce, někdy s přesahem zejména do začátku podzimu a spíše ojediněle byly hodnoceny na jako suché měsíce zimní (Brázdil a kol., 2015). Hodně suchých období se vyskytovalo kolem roku 1725 a 1780, nejméně od roku 1643 do roku 1680.
Sucho po roce 1800 až do současnosti
V dalším přehledu budou stručně rozebrány nejextrémnější suché epizody od roku 1800 do současnosti. Některé roky z tohoto období se řadí k mimořádnému suchu v ČR. V tomto období již je možné rekonstruovat průběh klimatických prvků a hydrologické situace. V nejnovější době jsou též k dispozici měřená data z postupně se rozrůstající meteorologické i vodoměrné staniční sítě. Některé suché epizody byly významnější v určitých regionech našeho území. Ale obecně v nich panovalo suché počasí s významným deficitem srážek na většině míst ČR. Každá epizoda sucha má meteorologické příčiny, průběh a to zejména hydrologický a také své důsledky, které spočívají většinou v nedostatku ovoce, schnutí vegetace, nedostatku dostupné vody a podobně.
K nejvýznamněji suchým rokům v tomto období se řadí roky: 1808, 1809, 1811, 1826, 1834, 1842, 1863, 1868, 1904, 1911, 1917, 1921, 1947, 1953-1954, 1959, 1992, 2000 a 2007.
Sucho tohoto roku se týkalo jara a léta. Významně podprůměrné srážky se vyskytly hlavně v březnu a květnu (Brázdil a kol., 2015). V prvních měsících jarního období převládly nižší teploty, které sucho z tohoto pohledu mírnily. V červnu bylo počasí srážkově slabě nadprůměrné, ale červenec a srpen byly opět velmi suchými měsíci s výskytem vysokých teplot vzduchu. Nadprůměrné srážky vykázalo poté opět září. Sucho bylo nejvýznamnější na počátku jara, takzvaná jeho první vlna a uprostřed léta, vlna druhá. Z pohledu srážek bylo sucho významné i na počátku jara, s přičtením teplot vzduchu pak v létě.
V následujícím roce sucho pokračovalo a týkalo se zejména konce jara a začátku léta. Suchý byl již konec zimy a také počátek jara. Suché počasí pak od května trvalo po celé léto a sucho se tak významně zvýraznilo a to také vlivem výskytu nadprůměrných teplot vzduchu. Kladné odchylky srážek od normálu vykázal jen měsíc duben a poté září. Indexy ukazují sucho jako nejvýznamnější na počátku jara a spíše na počátku léta, podobně jako v předchozím roce.
V dalším velmi suchém roce v ČR bylo málo srážek v březnu, květnu a červnu a pak také v listopadu. Nadprůměrné teploty panovaly hlavně od května do července. Jen duben vykázal slabý nadprůměr srážek. Indexy pak ukazují sucho nejvýznamněji na konci jara a na začátku léta, druhé jeho maximum pak během podzimu, kdy se srážkový deficit opět postupně zvyšoval.
Objevilo se v létě a na začátku podzim, konkrétně od června do září. Nejvýznamnější bylo na konci tohoto období. Suché počasí převládalo ale i v zimě a to hlavně v lednu. Podzimní měsíce byly v tomto roce srážkově slabě nadnormální. Nejvýznamnější sucho dle indexů bylo v srpnu a také nejprve v lednu. Sušší průběh zimy byl totiž podkladem pro významnější rozvoj sucha v letním období.
Objevilo se na jaře a přetrvalo po celé léto a podzim. Kromě března a zejména ledna byly srážkové úhrny v tomto roce významně podnormální či maximálně se pohybovaly kolem dlouhodobého normálu. V těchto měsících bylo sucho částečně zmírněno, čemuž odpovídá i průběh indexů sucha. Šlo zejména o březen, červen a říjen. Podprůměrné srážky byly v kombinaci s vysokými teplotami (trvání od května do září) příčinou rozvoje sucha během letního období. V době od dubna do prosince se jednalo o zatím nejvýznamnější sucho pro období let 1805 až 2012 (Brázdil a kol., 2015).
Toto se týkalo jarního a letního období, kdy bylo sucho rozvinuto zejména vlivem významně podprůměrných srážek od dubna do srpna. Podprůměrné srážky už přinesla ale i zimní sezóna a také měsíc září. Kladné odchylky byly zaznamenány jen v březnu a slabě nadprůměrné srážky se objevily během podzimu. Maximum sucha bylo dosaženo dle indexů v srpnu. Podle jednoho z indexů bylo sucho tohoto roku nejvýznamnější.
Též se objevilo na konci jara a v létě, kdy panovaly v ČR podprůměrné srážky. Maximum sucha bylo dosaženo přibližně v červenci. Sucho nebylo tak významné jako v předchozích uvedených letech.
Týkalo se zejména období května až září, kdy se vyskytly v ČR velmi nízké srážky. Zároveň převládly vysoké teploty, které byly nadprůměrné až do října. Nejméně srážek spadlo v květnu a září. Tento rok byl z hlediska sucha nejvýznamnější, dle některých indexů sucha pak druhý nejvýznamnější z období let 1805 až 2012. Počátek jarního období přinesl ale naopak nadprůměrné srážky, což ovšem nebylo dostačující po příchodu horkého a velmi suchého období zejména léta.
Sucho se týkalo zejména letního období s maximem v červenci, kdy byly srážky nejvíce pod dlouhodobým normálem. Teploty nevybočovaly od průměru tak významně, jako v předchozích uvedených letech. Kombinace vysokých teplot a nízkých srážek nejvíce přispěla k rozvoji sucha v období 5. července až 17. srpna (Treml, 2011, Brázdil a kol., 2015). V tomto období přesáhla v Čechách průměrná denní teplota 20°C ve více než polovině dnech s výskytem významnějších srážek pouze kolem 27. července.
Bylo výhradně letní záležitostí. Podprůměrné srážky byly zaznamenány zejména v červnu a červenci, v srpnu byly též pod dlouhodobým normálem, avšak odchylka byla menší. Sucho nebylo tak významné i díky tomu, že nadprůměrné teploty neměly tak dlouhé trvání a byly záležitostí pouze července a srpna. Podprůměrné srážky byly poté též ve druhé polovině podzimu, kdy se sucho po krátké pauze (vlhčí září) vrátilo, avšak v menší míře.
Období nedostatku srážek trvalo od května do září, s nadprůměrnými teplotami v květnu a červnu. Poté se pohybovaly teploty kolem dlouhodobého normálu. Sucho bylo hydrologicky méně významné než v předchozím uvedeném roce a započalo na konci července (podle průtokové řady Labe v Děčíně).
Velmi suchý byl v tomto roce první jarní měsíc, březen. Poté se situace mírně zlepšila a od května opět pokračovalo sucho, vyvolané podprůměrnými srážkami a až na výjimky nadprůměrnými teplotami. Podprůměrné srážky převládly do konce roku a i z hydrologického hlediska přetrvaly na výše uvedené stanici na řece Labi nízké průtoky do konce roku. Dle indexů bylo sucho ovšem nejvýznamnější hned v březnu, před začátkem souvislého suchého období.
Komentář Pavla Přeučila
Lež první: Na planetě dramaticky ubývají lesní plochy
Pravda: Podle nedávné studie NASA, při které byly využity satelity MODIS, přibylo na planetě zeleně odpovídající velikosti amazonského deštného pralesa. Jinými slovy: Od roku 2000 na naší planetě přibylo 5 procent lesů. Největší zásluhu na tom mají kupodivu tak zatracované země, jako Čína a Indie.Lež druhá: Globální oteplování má na svědomí člověk
Pravda: Řada předních světových vědců upozorňuje, že globální oteplování je přirozený proces, související především s tzv. Milankovičovými cykly. Při těch se střídají doby ledové a meziledové v důsledku změn v pohybu a náklonu zemské osy i v nepravidelnosti oběžné dráhy Země kolem Slunce. Není žádným tajemstvím, že ještě do 15. století bylo Grónsko zeleným ostrovem a začalo se zaledňovat až s příchodem malé doby ledové. Ostatně, ne nadarmo je staří Vikingové pojmenovali Grønland, tedy Zelená země. Tyhle věci jsou chronicky známé a přitom se stále najdou „vědci“, pro které je to překvapivý a strašlivý důsledek lidské činnosti. Stejně tak se mnohokrát v historii ocitla bez ledu i Antarktida. Podle výzkumů na ledovcích v Grónsku a v Antarktidě došli vědci k závěru, že na severní i jižní polokouli došlo za poslední 2 miliony let dokonce k 20 cyklům nárůstu a poklesu ledovcové pokrývky. Musíme se smířit s tím, že malá doba ledová, která vyvrcholila v 17. století, definitivně skončila v 19. století, a proto my zažíváme ono zcela normální oteplování.
Lež třetí: Za současná sucha a ubývání vody může také člověk
Pravda: Mnozí ekologové a klimatologové nám neustále vtloukají z medií do hlav, že poslední roky jsou snad nejsušší v historii, straší nás katastrofou a varují, že bude hůř, protože se o přírodu nestaráme. Přitom podle historických záznamů postihla jen naše území v historii sucha a následné neúrody daleko horší. V roce 1590 nepršelo na některých místech Čech od počátku června do poloviny září a téměř vyschla řeka Ohře. Podobné sucho se opakovalo v roce 1616 a 1718, kdy na Břeclavsku vyschla řeka Dyje. V roce 1746 vyschla v Praze Vltava a bylo ji možno přejít suchou nohou. Podobná situace se opakovala v roce 1790. Extrémní sucha se opakovala i v 18. - 20. století, přičemž nejhorší roky byly 1808, 1868, 1904, 1921 a 1947. Sucha v těchto letech byla na rozdíl od těch dnešních skutečnými katastrofami (zdroj R. Brázdil a kol. Sucho v Českých zemích: minulost, současnost, budoucnost).
Lež čtvrtá: Za znečištění ovzduší mohou nejvíce automobily
Pravda: Největšími znečišťovateli jsou tepelné elektrárny, průmysl a lokální topeniště. V dopravě jsou to především lodě a letadla, proti nimž je znečištění výfukovými plyny z aut zanedbatelné. Například největší výletní loď světa Harmony of The Seas znečistí denně ovzduší více než 22 milionů automobilů s naftovým motorem. Podle dánské vládní agentury pro ochranu životního prostředí 15 největších lodí světa zatěžuje životní prostředí více než všechny automobily na planetě. Podle výzkumů německé společnosti Dekra se auta podílejí na znečištění ovzduší ve velkých městech pouhými 6 procenty! Dramaticky ale rostou emise z letecké a vodní dopravy, do roku 2050 budou produkovat téměř 40 % emisí oxidu uhličitého na světě, pokud nebudou přijata další opatření za účelem jejich snížení. A na rozdíl od neuvěřitelného tlaku na automobilky, se vesele pluje a létá dál s motory, které zamořují svět (zdroj: Zpráva EEA č.2018/1 ze dne 15.března 2018).
Lež pátá: Ovzduší nám zlepší elektromobily
Pravda: Elektromobily jsou uměle vytvořená bublina. Prodeje klasických aut celosvětově klesají a tak mocné lobby hledají cesty, jak vytáhnout lidem z kapes další peníze. Dokud nebude lidstvo schopno vyrábět elektřinu levněji, než v uhelných elektrárnách a navíc čistou, nebudou elektromobily žádným přínosem. Právě naopak. Většina elektřiny se vyrábí v tepelných elektrárnách a tak jezdí ona ´ekologická´ auta de facto na uhlí. Navíc, při jejich výrobě vzniká daleko více zplodin, než jich stačí vytvořit klasická auta. Ukázkový je příklad honu na dieselové automobily. Ty jsou podle posledních výzkumů daleko menšími znečišťovateli ovzduší než benzinové. Navíc nedávné testy německého Auto Motor und Sport prokázaly, že moderní dieselové motory vzduch dokonce čistí! Podle testů je totiž podíl pevných částic z výfuku daleko menší, než jich motor nasává (zdroj: Auto Motor und Sport).
