„Kovářství zabývá se výrobou předmětů z tvárných kovů (železa, oceli, zřídka z mědi), jímž za tepla rázy kladivem dodává různé tvary. Kov dá se ohřáti do kovářské výhně nebo peci, když nabyl stavu nejtvárnějšího, vyndá se, položí na kovadlinu a rázy kladivem patřičně spracuje. ( Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopedie obecných vědomostí.)

Bez kovářské činnosti by se neobešlo nejen mnoho činností denní potřeby zajišťujících obživu vesnického obyvatelstva. Kovář spolupracoval i s jinými řemeslníky, jejich výrobky byly kompletní a použitelné až po přispění kováře. Spolupráce mezi řemeslníky zajišťovala zdárný průběh hospodářského života celé vesnice. (Technické, hospodářské a sociální fungování institutu vesnické kovárny Martina Müllerová,)

Konkrétním případem může být spolupráce s kolářem, který měl na starosti výrobu nejen kol, ale i ostatních dřevěných částí konstrukce selského vozu. Po kompletaci všech těchto dřevěných částí přišel na řadu kovář, který zajistil okování kol, nasazení nápravy, okování oje a náboje kol, dále úchytky řetězů a poutací oka vozů a další, pro správnou funkci vozu. (I. FROLEC, Kovářství)

S kovářstvím byl spjat rozvoj zemědělství, pro jehož potřebu vyráběl kovář všemožné nářadí a nástroje jako jsou: hřebíky, kladívka, lopaty a rýče, nůžky, srpy a noţe, motyčky, sekyry, škrabáky na kůru, dláta, radlice, kování vozů, saní, pluhů, brán.
Bez možnosti zajištění této výbavy by hospodaření celé vesnice bylo negativně ovlivněno. Nesmírně důležitou činností bylo podkování koní a jiného skotu, který pomáhal při každodenní práci v různých odvětvích. (I. FROLEC, Kovářství)

***

Vztahuje li se údaj o kovárně z rule Ferdinandovy na dnešní kovárnu, nevíme zcela jistě, ale vyloučeno to není, poněvadž taková živnost kovářská zůstává po léta spojena s provozovnou a domem. Roku 1654 Stolanská kovárna čítána za 60 zl. A kovářem byl Karel Josef. Paměť naše zná jen jejího majitele Kulhánka Josefa, otce zdejšího majitele Jana Kulhánka (*1853), dloholetého obecního starostu, který je u své dcery ve Stojicích u Přelouče. Syn Jeho je vrchním finančním radou na Moravě. Jan Kulhánek pronajal kovárnu i s polnostmi svému synovci Františku Bromovi, nynějšímu (r.1932), starostovi obce a veliteli hasičů.

František Brom narozen r.1888 ve Vyžicích se oženil se s Mariií Šnorovou narozenou r.1895.

V roce 1980 byla zbourána aby se uvolnil pozemek pro výstavbu nových domů a zařízení se přemístilo do dílen tehdy JZD u č.p. 9.

Zlatokorunská škola, učební pomůcka z 18. století, kovář