Potenciální hrozba využití koronavirů jako bojové biologické látky teroristickým způsobem

Ing. Lubomír POLÍVKA - Policejní akademie České republiky v Praze

doc. Ing. Jozef SABOL, DrSc. - Policejní akademie České republiky v Praze

Potenciální hrozba využití koronavirů jako bojové biologické látky teroristickým způsobem
ÚVOD
BIOLOGICKÉ ZBANĚ1
Biologické zbraně jsou mikroorganismy (baktérie, viry a plísně) nebo jejich toxické produkty (toxiny produkované živými organismy) určené způsobit nemoc nebo smrt lidí, zvířat nebo ke zničení rostlin. Toxiny lze považovat také za chemické zbraně.
Podle definice Severoatlantické aliance je biologická látka (biological agent, BA) mikro-organismus (nebo z něho pocházející toxin), způsobující u člověka, rostlin nebo zvířat onemocnění, nebo zapříčiňující zhoršení materiálu. Organizace spojených národů definuje bojová bakteriologická (biologická) agens jako živé organismy – jakékoliv povahy – nebo z nich odvozený infekční materiál, který je určen pro vyvolání nemoci nebo usmrcení osob, zvířat nebo rostlin a jejich účinek závisí na schopnosti rozmnožit se v napadených osobách, zvířatech nebo rostlinách.
Baktérie jsou jednobuněčné organismy o velikosti μm. Některé jsou patogenní (choroboplodné). Jsou schopny rozmnožování a některé z nich jsou schopny dlouhodobě přežít za nepříznivých podmínek vytvořením ochranného obalu (spóra).
Typická onemocnění vyvolaná bakteriemi jsou: antrax (plicní forma je obvykle smrtelná), brucelóza (až 13% mortalita), cholera (tzv. suchá forma má vysokou mortalitu), listerióza (mortalita až 30% neléčených případů), mor (neléčená plicní forma má 90-100% mortalitu), tularémie (mortalita neléčených případů je až 8 %), meningitida, úplavice.
Viry tvoří přechod mezi jednobuněčnými organismy a neživými organickými sloučeninami o velikosti setin μm. Nejsou schopny samostatného rozmnožování a k tomuto účelu potřebují živé buňky tkáňových kultur. Nukleové kyseliny viru (DNA resp. R4NA) proniknou do hostitelské buňky, kde předají svoji genetickou informaci, a tím nutí tuto buňku „pracovat“ v jiném režimu. Výsledkem je buď produkce tzv. virionů, což jsou uvolněné virové částice mimo buňku, které přenášejí virovou infekci a napadají sousední buňky nebo jsou unášeny v krevním řečišti, nebo dojde k zániku hostitelské buňky.
KORONAVIRY Koronaviry2 jsou RNA viry, které získaly název podle svého typického vzhledu. Lidské koronaviry jsou běžnými původci tzv. nemoci z nachlazení, zánětů horních cest dýchacích, ale také vážných onemocnění jako je SARS (těžkého akutního respiračního syndromu, původem z Čínské lidové republiky), MERS (respi-
1 POLÍVKA, Lubomír; Otakar MIKA a Jozef SABOL. Nebezpečné chemické látky a průmyslové havárie. Praha: Policejní akademie České republiky v Praze, 2017, ISBN 978-80-7251-467-0.
2 Koronaviry. Wikiskripta. https://www.wikiskripta.eu/w/Koronaviry

https://www.wikiskripta.eu/w/Soubor:2019-nCoV-CDC-23313.png
račního syndromu středního východu, původem ze Saudské Arábie) nebo onemocnění COVID-19. Infekce se šíří především kapénkově. Jedná se o obalené (+)ssRNA viry. Z lipidového obalu vyčnívají paličkovité výběžky, které mají lytickou, hemaglutinační a adsorbční aktivitu. Obal viru má původ z hostitelské membrány endoplazmatického retikula. Rozlišují se čtyři hlavní podskupiny: alfa (9E, NL63), beta (OC43, HKU1, MERS-CoV, SARS-CoV), gama a delta. Běžné lidské koronaviry Běžné lidské koronaviry zahrnují typy 229E, NL63, OC43, HKU1 a obvykle způsobují mírné až středně těžké infekce horních cest dýchacích, jako je běžná rýma. Z infikovaného člověka na člověka se přenáší vzduchem při kašli a kýchání, přímým kontaktem s nemocným (dotykem, podáním ruky), nepřímo kontaktem s infikovanými předměty a vzácně kontaktem se stolicí nemocného. Mezi příznaky onemocnění patří sekrece z nosu, bolest hlavy, kašel, bolest v krku, horečka a pocit "nemoci". Onemocnění obvykle trvá krátkou dobu a v průběhu života jej prodělá většina lidí. Lidé mohou v průběhu života prodělat více infekcí koronaviry. Nejvyšší výskyt je na podzim a v zimě, ale nákaza je možná kdykoli v průběhu roku. Lidské koronaviry někdy způsobují také onemocnění dolních cest dýchacích, jako je zápal plic či bronchitida, a to častěji u lidí s kardiopulmonálním onemocněním, oslabeným imunitním systémem, u dětí a starších dospělých.3 Další lidské koronaviry Mezi další lidské koronaviry, které původně způsobovaly infekce u zvířat, patří MERS-CoV, SARS-CoV a nový koronavirus 2019-nCoV. MERS (Middle East Respiratory Syndrome) byl poprvé hlášen v Saudské Arábii v roce 2012, dokud se rozšířil do dalších zemí. Projevuje se horečkou, kašlem, dušností, zápalem plic a je provázen vysokou úmrtností (umírají 3-4 pacienti z 10). MERS se stále ještě objevuje v oblasti arabského poloostrova. SARS (severe acute respiratory syndrome) se objevil v Číně v roce 2002 a byl provázen horečkou, zimnicí, bolestmi těla, zápalem plic, ale od roku 2004 již nebyla u lidí hlášená žádná nákaza. V lednu 2020 byl hlášen výskyt nového koronaviru SARS-CoV-23, který byl poprvé identifikován v Číně jako původce epidemie onemocnění COVID-19 ve městě Wu-Chan. Postupně se rozšířil prakticky po celém světě. SARS-CoV-2 (severe acute respiratory syndrome coronavirus 2, zpočátku pracovně označován 2019-nCoV nebo nový koronavirus) způsobuje onemocnění COVID-19 (coronavirus disease 2019). Onemocnění má převážně povahu respiračního infektu. U části nemocných se rozvíjí pneumonie s potenciálně závažným, v některých případech i fatálním průběhem. Sekvenováním epitelií z dýchacích cest nemocných se podařilo prokázat, že původcem onemocnění je do té doby neznámý β-koronavirus z podrodu sarbeco-virus podčeledi Orthocoronaviridae. Je to sedmý zástupce čeledi koronavirů, který způsobuje onemocnění člověka. Sekvence SARS-CoV-2 se ze 70 % shoduje s genetickou informací viru SARS-CoV. První případy onemocnění tímto
3 SARS-CoV-2. Wikiskripta. https://www.wikiskripta.eu/w/SARS-CoV-2

koronavirem na konci roku 2019 byly spojovány s návštěvou tržiště s mořskými plody a živými zvířaty ve městě Wu-Chan. Pravděpodobným zdrojem je některý netopýr, např. Rhinolopus affinis, sinicus nebo ferrumequinum. Někteří autoři se domnívají, že k přenosu na člověka mohlo dojít přímo, neboť exkrementy a sušené části těl netopýrů se používají v čínské lidové medicíně. Virus izolovaný z netopýrů se však od virů, které se přenášejí interhumánně, liší v několika aminokyselinách klíčových pro vazbu na lidské buňky. Pravděpodobnější proto je, že k přenosu na člověka došlo přes mezihostitele, kterým by mohli být např. někteří hadi, želvy nebo norci. Zvlášť diskutovaní jsou luskouni, jejichž maso se v Číně konzumuje a jejichž některé části těla se rovněž používají v lidové medicíně. Sekvence RNA izolovaná z koronavirů luskounů se sice od SARS-CoV-2 lišila více než v případě netopýřích koronavirů, byla však shodná v doméně odpovědné za vazbu na lidské buňky[. Uvažuje se proto, že SARS-CoV-2 vznikl rekombinací velmi podobného netopýřího koronaviru s koronavirem luskounů.
Ilustrace: Model virionu koronaviru SARS-CoV-2. Na stavbě se podílejí čtyři strukturní bílkoviny. Šedě je znázorněná obálka, kterou tvoří fosfolipidová dvojvrstva. Pod ní je nukleokapsidový protein N s navázanou ribonukleovou kyselinou viru. Do obálky virionu jsou zavzaty proteiny S, E a M. Červeně znázorněný peplomerový glykoprotein S (spike) je odpovědný za vazbu na hostitelskou buňku. Dále jsou vyznačeny proteiny E (envelope) a M (membránový protein).4 Pro vstup viru SARS-CoV-2 do hostitelské buňky je klíčový jeden z glykoproteinů virionového obalu („korony“), S-protein (spike-protein). Ten se váže na angiotenzin konvertující enzym 2 (ACE2) exprimovaný na povrchu vnímavých buněk a využívá jej jako receptor. Inkubační doba se pohybuje mezi 2 a 10 dny[ nejčastěji bývá 5–6 dní. Údaje o cestách přenosu zatím nejsou úplné. Předpokládá se, že mezilidský přenos probíhá především kapénkovou infekcí a může k němu dojít již v inkubační době. Virová RNA byla prokázána i v krvi, stolici a moči nemocných. V klinickém obraze při symptomatickém onemocnění dominuje horečka (téměř 99 %), únava (70 %), suchý kašel (59 %), nechutenství (40 %) a myalgie (35 %). U 31 % symptomatických nemocných se rozvíjí dušnost 4 Takhle jste koronavirus ještě neviděli. Češi vyrobili unikátní 3D model viru, prohlédnout si ho může každý. Lidovky.cz, 18. III. 2020. https://www.lidovky.cz/relax/veda/takhle-jste-koronavirus-jeste-nevideli-cesi-vyrobili-unikatni-3d-model-viru-prohlednout-si-ho-muze-k.A200318_175621_ln_veda_pev

s mediánem 5 dní od počátku onemocnění. Ve 27 % případů se objeví produkce sputa. Některé studie uvádějí nižší podíl nemocných s horečkou, popřípadě určitý podíl nemocných se subfebriliemi. Mimo uvedené příznaky uváděli vzácněji pacienti bolest hlavy, bolest v krku, rýma, nevolnost či průjem. Více než 80 % symptomatických onemocnění COVID-19 má mírný průběh. Asi u 15 % nemocných se rozvíjí klinicky závažná pneumonie s dušností, hypoxií a rozsáhlými oboustrannými infiltráty na RTG po 24 až 48 hodinách od začátku onemocnění. Asi 5 % nemocných vyžaduje intenzivní péči pro respirační tíseň, šok nebo multiorgánové selhání. Závažnější průběh postihuje především starší nemocné a osoby s významnými komorbiditami. Významným rizikovým faktorem závažného průběhu je také kouření. Zatím neúplná data naznačují, že nezanedbatelný počet infikovaných nemá žádné výraznější subjektivní obtíže nebo prodělá klinicky zcela mírné onemocnění. Frekvence asymptomatických infekcí není zatím známá, mohla by však dosahovat až 50 %. Strategie léčby závisí na závažnosti projevů. Při mírných projevech lze pacienta ponechat v domácí izolaci, kdy je základem prevence šíření viru např. nošením masky při blízkosti jiné osoby nebo frekventní desinfikování povrchů. Takový pacient je třeba pravidelně sledovat, zda se příznaky nezhoršují a není třeba hospitalizace. Domácí izolace se ukončuje dle platných hygienických nařízení vždy v dostatečné době po odeznění symptomů (snížení horečky bez použití antipyretik a zlepšení respiračních symptomů) případně spolu s dvojnásobným negativním testováním ze stěru z nazofaryngu. Terapie komplikovaných případů vyžadující hospitalizaci se skládá ze dvou složek: protiinfekční ochrany a podpůrné terapie. Pacienti se závažným průběhem často vyžadují různý stupeň kyslíkové podpory. Použití vysokoprůtokových oxygenačních kanyl či neinvazivní plicní ventilace má pravděpodobně vyšší rizika přenosu infekce na ošetřující personál vzhledem ke generování aerosolu, proto je třeba dbát zvýšených hygienických opatření. Část pacientů může vyvinout syndrom akutní dechové tísně (ARDS) s nutností umělé plicní ventilace s invazivním zajištěním dýchacích cest. V případech refrakterní hypoxií lze indikovat extrakorporální membránovou oxyge-naci (ECMO). Farmakoterapie
Podle současných doporučení není indikováno podání glukokortikoidů, pokud k němu není jiná indikace (například exacerbace CHOPN). Použití NSAIDs (nesteroidních antiflogistik) je základem terapie horečky u COVID-19 a měly by být dle platných doporučení. European Medicines Agency (EMA) upozorňuje, že si je vědoma jednotlivých kazuistik údajného zhoršení projevů COVID-19 v rané fázi onemocnění po terapii NSAIDs, avšak pro podpoření tohoto tvrzení neexistují vědecké důkazy a použití této medikace by se mělo řídit platnými informacemi v příbalových informacích.

Léky ve fázi výzkumu Použití následujících léků by mělo být konzultováno s nemocným i rodinou. Seznam probíhajících studií k terapii COVID-19 lze zobrazit na stránkách Světové zdravotnické organizace.5 Zkoumané léky zahrnují
 Remdesivir – jedná se o nukleotidové analogum s prokázanou in vitro účinností proti SARS-CoV-2 potvrzenou i na animálních modelech. Používá se pro střední a závažné průběhy onemocnění, jeho účinnost je však neznámá.
 Chlorochin/hydroxychlorochin – tato antimalarika mají in vitro prokázanou inhibici SARS-CoV-2, jejich účinnost u lidí se zkoumá v několika studiích v Číně.
 Lopinavir-ritonavir – kombinované antivirotikum užívané při HIV infekci. In vitro prokázalo účinnost proti SARS-CoV-2, avšak v randomizované studii 199 pacientů neprokázalo změnu oproti standardní terapii.
 Tocilizumab – monoklonální protilátka proti IL-6 je vyhodnocována v účinnosti terapie závažných forem COVID-19 s elevací IL-6 při systémovém zánětu. Smrtnost při klinicky vyjádřeném onemocnění se odhaduje 2,3 %, přičemž žádné úmrtí nebylo zaznamenáno u pacientů s mírnými počátečními příznaky. Podle údajů Světové zdravotnické organizace (China Fact-Finding Mission)6 se mortalita v Čínské lidové republice pohybovala dle lokality od 0,7 do 4 %. K uzdravení dochází po přibližně dvou týdnech u nemocných s mírným průběhem, za 3–6 týdnů při závažném průběhu. Diagnostika V laboratorním nálezu se popisuje nejčastěji lymfopenie, může být přítomna i leukopenie nebo naopak leukocytóza. Lymfopenie pod 1000 μl−1 byla asociována se závažným průběhem. Mezi další nespecifické laboratorní nálezy patří elevace CRP a vysoká sedimentace erytrocytů při normální koncentraci prokalcitoninu. Může se objevit elevace ALT, AST, kreatininu, D-dimerů, kreatinkinázy, laktátdehydrogenázy a prodloužení protrombinového času. Výraznější odchylky těchto parametrů bývají asociovány se závažnějším průběhem. Častý je rentgenový nález bilaterálních plicních infiltrátů, cárovitá zastření, popřípadě obraz „ground glass“ na CT hrudníku. Laboratorní diagnostika je založena na průkazu virového genomu pomocí RT-PCR v nasofaryngeálním nebo orofaryngeálním stěru, sputu, popřípadě v aspirátu z dýchacích cest. Konfirmace se provádí pomocí RT-PCR s jinou sadou primerů nebo sekvenováním. Při odběru materiálu se nedoporučuje indukce sputa.
5 International Clinical Trials Registry Platform Search Portal. World Health Organization. https://apps.who.int/trialsearch/AdvSearch.aspx?SearchTermStat=117&ReturnUrl=~%2fListBy.aspx%3fTypeListing%3d0
6 Report of the WHO-China Joint Mission on Coronavirus Disease 2019 (COVID-19). World Health Organization, 28. II. 2020. https://www.who.int/publications/i/item/report-of-the-who-china-joint-mission-on-coronavirus-disease-2019-(covid-19)

Z bezpečnostních důvodů se u pacientů s podezřením na COVID-19 neprovádí virologická kultivace. Světová zdravotnická organizace nedoporučuje pro diagnostiku COVID-19 jiné přístupy než průkaz virové RNA. Z pomocných laboratorních vyšetřovacích metod jsou nicméně dostupné i rychlé diagnostické testy založené na průkazu IgG a IgM proti viru SARS-CoV-2. Jejich výhodou je rychlost provedení (řádově minuty oproti několika hodinám potřebným pro RT-PCR) a nízká cena. Nevýhodou je především několikadenní diagnostické okno. Senzitivita rychlých diagnostických testů je u symptomatických osob kolem 85–90 %, specifita kolem 90 %.7 Zkoušejí se i další laboratorní postupy, které detekují virovou RNA. Jde o postupy využívající rychlé amplifikace úseku virové nukleové kyseliny pomocí RT-RPA a detekce založené na specifickém štěpení pomocí CRISPR. Výhodou by mělo být rychlejší provedení (řádově desítky minut) a menší nároky na laboratorní vybavení ve srovnání s klasicky prováděnou RT-PCR při zachování vysoké citlivosti i specifity. Prevence Očkování proti SARS-CoV-2 zatím není k dispozici. Pro vývoj vakcíny byly identifikovány potenciální epitopy, o přípravu očkovací látky se pokouší několik farmaceutických firem. Farmakologická profylaxe také není v současné době známá. Základem prevence a omezení šíření SARS-CoV-2 tak jsou nefarmako- logické preventivní postupy. Proti koronavirům není známé očkování. Riziko nákazy lze snížit důsledným mytím rukou, vyhýbáním se dotykům očí, nosu či úst neumytými rukami, vyhýbáním se blízkému kontaktu s nemocnými. Riziko nákazy kapénkovou infekcí lze snížit používáním ochranných respirátorů, masek či polomasek s kategorií ochrany proti částicím P3. Léčba Neexistuje kauzální léčba. Většina infekcí běžnými lidskými koronaviry spontánně odezní bez léčby. V závažnějších případech je možná symptomatická léčba (léčba horečky, bolesti atd.).
DALŠÍ VIROVÉ NÁKAZY
Dalším případem virové nákazy mohou být černé neštovice (mortalita až 80 %), Ebola (mortalita až 90 %), encefalitida (vysoce nakažlivá a nebezpečná), Dengue horečka (mortalita až 50 % případů) a žlutá zimnice (mortalita až 50 % případů) a možná i syndrom získaného selhání imunity.
7 SARS-CoV-2. Wikiskripta. https://www.wikiskripta.eu/w/SARS-CoV-2#cite_note-Li-20

Ricketsie jsou mikroorganismy, které mají vlastnosti buněk i virů. Tedy žijí jako buňky, ale nejsou schopny množení mimo napadené buňky. Příkladem mohou být Q-horečka (mortalita až 4%), skvrnitý tyfus (mortalita až 80 %).
Toxiny nejsou živé organismy, ale jsou jedovatým produktem živých organismů. Dělí se na mikrobiální toxiny, produkované bakteriemi – exotoxiny – produkované živými bakteriemi, jako příklad lze uvést botulotoxin (mortalita může být až 80%), dále toxiny vyvolávající záškrt, angínu, tetanus a endotoxiny vznikající při hynutí nebo dělení bakterií, jako příklad lze uvést toxiny vyvolávající mor, choleru, tyfus, paratyfus, zápal mozkových blan. Dále jsou to zootoxiny, což jsou jedy produkované různými druhy živočichů – hadů, ryb, škorpionů, žab a hmyzu. Dále to jsou fytotoxiny, jedy získané z různých druhů rostlin, např. mykotoxiny (například mykotoxin T-2, působení podobné zpuchýřující bojové chemické látce lewisit, alfatoxiny), ricin (vysoce toxický pro velký počet tkání), stafylokový enterotoxin B (až 80% zneschopnění).
DETEKCE BIOLOGICKÝCH AGENS
Detekce se provádí speciálními přístroji pro odběr vzorků, kdy identifikace se pak provádí v laboratořích (např. detekční systémy k identifikaci patogenních mikrobů ve vzorcích odebrané vody a nasátého vzduchu). Existují již přístroje pro mobilní použití založené na principu hmotnostní spektrometrie. Na rozdíl od chemických látek, kde lze jejich přítomnost pomocí přístrojů zjistit řádově v minutách, je detekce biologických podstatně obtížnější a zdlouhavější.
Specifická detekce biologických zbraní8 Jedno z možností je třídění v závislosti na principu, který je použit pro detekci a identifikaci:  molekulární rozpoznávací technologie – PCR, molekulární hybridní techniky;  imunologické detekční techniky – LFI, ECL, ELISA, TRF, biosenzory; fyzikální techniky – průtoková cytometrie, plamenová spektrofotometrie, fluorescence, MS, CE;  HPLC, GC, optická vlákna, analýza velikosti a tvaru;  techniky založené na vazbě ligandu – SPR;  mikroskopie; kultivace;  hybridní zařízení.
8 STEINEROVÁ, Věra. KISS neznamená jen polibek. Profesionál, 2011, č. 2, s. 8. https://doctrine.vavyskov.cz/sites/default/files/field/archive/sites/default/files/attachments/node-334/profesional-2011-02.pdf

Parametrem, který ovlivňuje výběr zařízení a metody pro detekci a identifikaci, je i to, v jaké formě získáme vzorky – kapalina, zkoncentrovaný roztok, agarová plotna. Dále pak například podmínky: Jaké množství vzorků a v jakém časovém horizontu je potřebujeme zpraco-vat? V jakém časové horizontu výsledky dostaneme?  Potřebujeme přesné určení konkrétního druhu mikroorganismu nebo nám stačí jen vědět o přítomnosti potencionálně rizikového oblaku aerosolu? Jak často bude systém spouštět falešné alarmy na přítomnost nebezpečných biologických látek?  Získáme falešně pozitivní nebo falešně negativní výsledky? Co vše může ovlivnit průběh měření a s čím mohou vzorky interferovat? Jak lze COVID-19 zjistit, diagnostikovat? a) Jednorázové ruční systémy Jednoduché ruční systémy jsou obvykle založeny na imunochromatickém testu (Lateral Flow Immunoassay), kdy kapalný vzorek spontánně proudí porézním prostředím, strhává s sebou nanesené a vysušené reagencie a interaguje s imobilizovanými protilátkami v detekční a kontrolní zóně. Výsledek stanovení se buď vyhodnotí vizuálně, nebo pomocí jednoduchého analyzátoru – optického skeneru. Tyto systémy jsou určeny pro rychlé stanovení v poli a klinické laboratoři. Tyto testy jsou obvykle jednorázové, levné, s rychlou odezvou (asi 15 minut), ale jsou navrženy tak, že určí jen jeden organismus/agent ve vzorku a nejsou tak citlivé jako klinické laboratoře. b) Imunologické detekční techniky Polymerázová řetězová reakce (PCR) Polymerázová řetězová reakce je dnes jednou z nejčastěji používaných metod pro identifikaci mikroorganismů v klinické laboratoři. Na jejím principu pracuje hned několik malých přenosných zařízení, vhodných i pro polní využití. Jsou to Bio-Seeq ™ Plus od Smith Detection, R.A.P.I.D a RAZOR od společnosti Idaho Technology a HANAA vyvinutý v Lawrence Livermore National Laboratory. Bio-Seeq™ Plus využívá LATE-PCR™ (Linear After the Exponential Polymerase Chain Reaction) technologii. Základem jednotky Bio-Seeq je šest detekčních modulů, které obsahují termocykler, optickou čtečku a alarm. Každý modul má dva nezávislé optické kanály, které mohou být použity během jediného testu. S vhodným činidlem tyto kanály umožňují uživateli měřit cílový vzorek s pozitivní kontrolou ve stejné trubici, čímž odpadá nutnost připravit samostatnou pozitivní kontrolu. Další systém je Ruggedized Advanced Pathogen Identification (RAPID) vycházející z platformy fluorescenční PCR v reálném čase využívající kyty specific-kých reagencií. Lze tak identifikovat až 8 patogenů současně s pozitivní a negativní kontrolou. Stejný princip RT-PCR použila společnost také pro další zařízení s názvem RAZOR.
Ilustrace: Provoz HANAA je založen na detekci DNA pomocí fluorescenčně značené sondy v průběhu PCR – Taqman.9 Existují také další zařízení, využívájící různé metody PCR, například SmartCycler®, GeneXpert Systém, oba od firmy Cepheid, COBAS AMPLICOR™ Analyzer či LightCycler ™ od Roche Applied Science, které lze použít v mobilních laboratořích nebo začleněné do větších systémů. ELISA Proteinový „čip“ ArrayTube od společnosti Clondiag je v podstatě mnohakanálový imunosensor s optickým vyhodnocením signálu pomocí CCD detektoru. Jedná se o sendvičové imunostanovení s křenovou peroxidázou (HRP) jako značkou a precipitujícím substrátem, kdy je použita mikrozkumavka, v jejímž dnu je umístěn multispot se souborem imobilizovaných protilátek. Jedním stanovením lze detekovat pět BA současně při době stanovení 90 min. Array Biosensor (Naval Research Laboratory) je rychlý detektor pro vícenásobnou detekci biologických agents v různých typech vzorků vhodný pro polní nasazení. Jako rozpoznávací prvky jsou používány protilátky. Řada různých protilátek je navázaná na konkrétních místech povrchu mikroskopického sklíčka a slouží k zachycení agents ze vzorku. Další, fluorescenčně značené protilátky („tracer“), se váží na zachycený organismus a výsledný „sendvič“ je detekován pomocí CCD kamery. Je-li v systému více typů specifických protilátek a tracerů, vážou své specifické agents, a tak umožní detekovat a identifikovat několik biologických látek současně v jednom měření. Testy jsou rychlé (10–15 min), citlivé a specifické. Biosensor 2200R a novější verze (QTL Biodetection) pracují na principu imunosensoru, kdy vzorek je smíchán s magnetickými částicemi a vzniklý sendvičový komplex je označen fluorescenčně. Po zachycení magnetických částic v citlivé oblasti se změří intenzita fluorescence. Udává se, že rychlost měření je jen 5 min. Testy jsou ve formě výměnných zásobníků obsahujících i potřebné reagencie. Hmotnost systému je pouze 2,7 kg.
9 Thermo Fisher. https://www.thermofisher.com

Bio Detector, v licenci Smiths Detection – Edgewood, Inc. a Molecular Device Corporation, je automatizovaný detektor biologických látek, který současně rozpozná až osm různých agents. Využívá principů ELISA se světlem adresovatelným potenciometrickým snímačem (LAPS). Během separačního stupně biotinem potažené proužky zachycují imunokomplexy na osmi různých místech. Jsou využívány fluorescenčně značené protilátky konjugované s enzymem ureázy. Během detekční fáze ureáza chemicky reaguje s roztokem močoviny a způsobuje změnu pH, která je sledována pomocí LAPS, a tak je vyhodnocena přítomnost BA. Rychlost změn je přímo úměrná množství BA. Snadno lze začlenit další testy pro detekci nových a nově vzniklých biologických látek. Systém lze vyrobit i jako přenosný. BioBriefcase (Lawrence Livermore National Laboratory) je kompaktní automatizovaný detektor BA, který může pracovat autonomně zhruba 30 dní bez údržby. Dokáže detekovat více než 20 různých bakterií, virů a bílkovin pomocí kombinace imunostanovení a detekce DNA/RNA a lze přidávat další kombinace testů. Lze ho použít pro pasivní monitorování životního prostředí nebo jako aerosolový kolektor pro připojení k polní laboratoři. PR2 Model 1500 od Meso Scale Diagnostics L.L.D má začleněné zařízení pro vzorkování aerosolu a multistanovení probíhá s využitím protilátek. Detekce je uskutečněna pomocí elektrochemiluminiscence vyhodnocované CCD kamerou. Fyzikální metody c) Fluorescenční metody Fluorescence vychází z excitace molekulárních složek materiálu světlem, obvykle v ultrafialové (UV) oblasti spektra. Excitovaná složka se spontánně vrátí do neexcitovaného stavu s následnou emisí světla o různých vlnových délkách. Vzhledem k tomu, že emisní spektrum je specifické, lze tento jev využít k detekci biologických materiálů. SmartBio Sensor (SBS) od Smiths ) umožňuje detekci biologických látek v ovzduší v reálném čase. SBS průběžně vzorkuje vzduch, na řadu poloselektivních optických biosenzorů zachytává biologická agents, pro která jsou získaná charakteristická fluorescenční spektra. Současný prototyp používá osmisenzorové pole. Vzorky jsou uchovávány pro další případnou analýzu. SBS by měl reagovat i na neočekávané nebo geneticky modifikované organismy, které by jiné systémy pro specifickou detekci nemusely zaznamenat. RAPTOR (Research International, Inc.) je automatizované fluoroimuno-stanovení pro rychlou detekci proteinů toxinů, virů, bakterií i výbušnin v rozličných matricích – ve vodě, půdních extraktech, ze vzduchu, ve vzorcích potravin. Analyte 2000 (Research International, Inc.) je čtyřkanálový fluorometr využívající fluoroimunostanovení se zhášivou vlnou (evanescent-wave fluoroimmunoassays) pro detekci biomolekul. Toto zařízení s udávanou citlivostí ppb pro bílkoviny, viry, bakterie a spory sleduje reakci protilátka/antigen uvnitř vlnovodu pomocí fluorescenčně značené látky. Fluorescence Aerosol Particle Sensor (FLAPS) obsahuje laser, který využívá fluorescence aerosolových částic k určení velikosti částic a pro další informace k jejich identifikaci. Variací FLAPS je Ultra Violet Aerodynamic Particle Sizer (UV-APS), který používá měření doby letu částice, rozptyl světla a intenzitu ultrafialové fluorescence pro nespecifickou detekci biologických látek ve vzorcích ovzduší. UVAPS (stejně jako FLAPS) jsou komerční produkty TSI Inc. VeroTect kombinuje osvědčenou technologii ASAS (Aerosol Size And Shape) firmy Biral, určující velikost aerosolů a tvar částic pomocí fluorescence s excitací při 280 nm. Průtoková cytometrie Průtoková cytometrie umožňuje diferenciaci a zjištění přesných počtů buněk obsažených v suspenzi vzorku na základě jejich různých optických vlastností. Metoda využívá jednak rozptylu světla (přímý a boční rozptyl) a jednak fluorescence jednotlivých buněk. Buňky a nebuněčné struktury (bakterie, viry) neobsahují fluorescenční pigmenty, mohou však být značeny pomocí fluorescenčních substrátů, které se nejčastěji váží na jejich DNA. MICROCYTE® Field (BioDETECT AS) je jediný mobilní průtokový cytometr na trhu pro ověření potenciálně kontaminovaných zdrojů nebo podezřelých materiálů. Data jsou zobrazena jako 2barevný histogram nebo jako graf. d) Optické metody Systémy dálkové detekce aerosolů, tzv. LIDAR (Light Detection and Ranging) jsou konstruovány pro detekci a identifikaci biologických látek ve větších vzdálenostech, předtím, než se agents dostane k jiným typům detektoru. Není využíván žádný systém odběru vzorků, ale pouze laser. Krátké pulzy laseru procházejí atmosférou a část záření se odrazí zpět od částic v atmosféře, jako jsou molekuly, aerosol, mraky nebo prach. Tyto systémy jsou schopny rozlišit malé částice, a to v rozsahu 30 km až 50 km, neumožňují rozlišit druh částic v atmosféře, tj. zda se jedná o BBL. Long Range Biological Stand-off Detection System (LR-BSDS) je systém rychlého varování pro podporu pozemních sil s dosahem 30 km, je navržen pro použití ve vrtulníku UH-60. Systém Biological Agent Warning Sensor (BAWS) s označením BAWS III používá tříkanálové fotonové fluorescence čidla. Laserový paprsek osvětluje vzorek proudu vzduchu a tři fotonásobiče s vlnovou délkou 266 nm, 300 nm až 400 nm a 400 nm až 550 nm testují odrážené fotony. Algoritmus pro spuštění alarmu sleduje výstupní signál fluorescence a elastického zpětného ultrafialového rozptylu a porovnává je s 5 až 10 minut starými výsledky. Klasifikuje výsledky jako interferent (prach), potenciální bioaerosol (spustí se alarm), nebo jako neznámý mrak. Spektrometrie Biological Alarm Monitor (MAB) od společnosti Proengin (Spojené státy americké) využívá principu detekce založené na plamenové spektroskopii. Jedná se o přenosný systém pracující kontinuálně, kdy nasávané částice procházejí vodíkovým plamenem, kde jsou excitovány, a emitované záření je průběžně analyzováno a srovnáváno s údaji knihovny obsahující cílové mikroorganismy a toxiny. BioProfiler od společnosti Bruker Daltonics používá k identifikaci mikroorganismů hmotnostní spektrometrii, která umožňuje spolehlivou identifikaci neznámých mikroorganismů z jejich proteinových „otisků prstů“ v MALDI-TOF hmotnostních spektrech porovnáním se seznamy dostupných databází. K dispozici jsou příruční databáze, včetně databáze bakterií biologických bojových látek a lze přidat i svou vlastní databázi. Chemical Biological Mass Spectrometer Block (CBMS) je systém založený na přímém odběru vzorků a termoanalýze/derivatizaci biologických částic (obr. 8). Tento „suchý“ systém minimalizuje logistickou zátěž a provozní náklady, nabízí výrazné snížení hmotnosti, velikosti a spotřeby energie oproti současným systémům. CBMS Block II je určen pro použití v průzkumném vozidle a dalších mobilních detekčních systémech. e) Integrované detekční systémy Integrované detekční systémy se většinou skládají z více komponent. Zařízení pro detekci mají relativně nízkou specifitu, ale vysokou rychlost odezvy. Obvykle pracují na fyzikálním principu, kdy kontinuálně sledují profil a složení částic v daném prostředí. Srovnává se s předchozími hodnotami a v případě výrazné odlišnosti nebo v případě nalezení dat odpovídajícím profilům známých bojových biologických látek se nastartuje další činnost – buď okamžité vyhlášení poplachu, nebo spuštění vzorkovací aparatury a následné potvrzení výsledku vhodnou identifikační metodou. Interim Biological Agent Detektor (IBAD) je poloautomatizovaný detektor pro použití na moři (lodích). Systém se skládá z kombinace čítače částic, cyklonu (wet sampler) namontované na přídi lodi a HHAs ovládané manuálně uvnitř lodi. Systém je jednodušší, méně komplexnější než ostatní, je to dáno s ohledem na přirozené pozadí částic na moři, které je poměrně konstantní, a tak jsou schopnosti tohoto zařízení dostatečné. Biological Integrated Detection System (BIDS) se skládá z 5 hlavních složek: vozidla, krytu, pomocných zařízení, zdroje energie a biologické detekční jednotky. Testovací zařízení jsou High Volume Aerodynamic Particle Sizer (HVAPS) – čítač částic, který sleduje jejich koncentraci a velikost; odběr vzorků kapaliny (LS) – mokrý kolektor s trvalým oplachem stěn a kontinuálním vzorkovacím/odbíracím zařízením; vzorkovací zařízení biologických vzorků – vysokoobjemový dvojstupňový impaktor, který zkoncentrovává vzorky; průtokový cytometr (FCM) pro automatické zpracování vzorků, který umožňuje rozlišit bakterie od přírodního biologického materiálu, jako jsou pyly a plísně; Threshold Workstation (THS). V budoucnu má být doplněn o biologický detektor a hmotnostní spektrometr. THS sleduje specifickou reakci antigen–protilátka. Pokud Microluminometer nebo FCM zaznamená pozitivní výsledek, vzorek odebraný z LS je smíchám s protilátkami proti specifickým biologickým činitelům a pak přefiltrován přes speciální cartridge. V případě přítomnosti konkrétní látky jsou tyto zachyceny na povrchu cartridge. Následně prochází přes cartridge další činidla se značeným enzymem. Cartridge je pak umístěna do čtečky, kde je přidán substrát. Polovodičový mikroprocesor sleduje malé změny v pH produkované reakcí enzym – substrát, která je přímo úměrná množství zachyceného agents. Threshold Workstation poskytuje simultánní detekci čtyř různých látek do 10 až 12 minut. Joint Biological Point Detection System (JBPDS) je plně automatizovaný systém, který se skládá z modulů zahrnujících BAWS (Bio Agent Warning Sensor), cyklonový koncentrátor, jednotku přenosu roztoků FTS (Fluidic Transfer System) a identifikační jednotku AHHA (Automated Hand-Held Assay). Potenciálně rizikové vzorky jsou poslány na potvrzení do laboratoře. Základní modul může být integrován do různých platforem (vozidla, lodě, přívěsy) nebo používán samostatně. JBPDS lze ovládat přímo, dálkově nebo přes síť; měl by být schopen v době kratší než 15 minut zjistit biologické bojové látky na úrovni nižší než BIDS a IBAD. Nicméně, použití JBPDS pro bojové podmínky je poněkud omezené, a to díky své velikosti a požadavkům na napájení. Biological Integrated Detection System (X-BIDS) je zařízení složené z čítače/měřiče velikosti částic, bioluminiscence/fluorescence, průtokové cytometrie, hmotností spektroskopie a imunologické technologie. Je součástí zvláštního vozidla, které je vybaveno biologickým detekčním zařízením a využívá doplňkové technologie. 4WARN CB Systems je plně automatizovaný systém využívající detekci v reálném čase pomocí fluorescence a imunologických metod s využitím protilátek pro určení konkrétních agents. Jednotka se skládá ze čtyř hlavních modulů – fluorescenčního detektoru částic; vzorkovacího zařízení – záchyt do kapaliny; baterií, pro případ ztráty vnější energie, a řídícího procesoru. Tento flexibilní design umožňuje použití v různých konfiguracích modulů podle potřeby konkrétních misí nebo platformy vozidel a lodí. Detekční schopnosti mohou být rozšířeny o nezávislé identifikační zařízení – imunotest nebo PCR. Autonomous Pathogen Detection System, APDS byl vyvinut v Lawrence Livermore National Laboratory jako autonomní detektor pro záchyt částic ze vzduchu, převod do kapalné fáze a detekci pomocí imunostanovení a PCR. Umožňuje i archivaci podezřelých vzorků. Edgewood Chemical and Biological Centre, ve spolupráci s BioVeris a Beckman Coulter, propojily své výrobky v systému ABATS (Automated Biological Agent Testing System). ABATS je navržen tak, aby byl schopen zpracovat 300 vzorků denně pouze s 1–2člennou obsluhou. Ve své základní konfiguraci sleduje šest zástupců BA, změnou činidel jej lze rozšířit na více než 20. ABATS je vysoce automatizovaný a byl navržen jako univerzální detekční zařízení pro různé druhy matric, jako je ovzduší, půda, voda a další různé materiály. V současnosti se ABATS skládá ze dvou termocyklerů, dávkovače kapaliny, vyhřívacího bloku, třepačky, automatického odběru s karuselem vzorků, vše propojené a ovládané kontrolním počítačem. BioHawk® (Research International) je přenosný 8kanálový biologický systém s integrovaným aerosolovým sběračem. Je vhodný pro sledování biologických agens, toxinů, výbušnin a chemických kontaminantů s vysokou citlivostí. Výsledky jsou obvykle k dispozici za 10 až 20 minut. BioHawk lze naprogramovat pro monitorování okolního vzduchu a pro pravidelný transfer kapalného koncentrátu vzorku do detekční části. Detekční část se skládá z jednorázových osmikanálových fluorometrických testů s vysokou citlivostí. Kromě fyziologického pufru, který slouží k promytí systému mezi testy, jsou všechny specifické reagencie součástí výměnné
jednorázové testové cartridge. Cílové agents jsou detekovány pomocí fluorescenčně značené specifické protilátky zachycené na optickém vlnovodu v rámci cartridge.
Šíření (použití) biologických zbraní
Způsob použití je buď ve formě aerosolu, nebo pěny (bakterie, viry, toxiny), který bude rozšiřován buď speciální municí (bomby, granáty, rakety) nebo postřikem, infikovaným hmyzem (vši, blechy, mouchy, klíšťata) nebo sabotážními akcemi přímými akcemi nebo rozšiřováním zamořených potravin a předmětů.
Pochopitelně nakažení lidé a zvířata mohou v různých stadiích vyvolanou chorobu podle druhu šířit dále. Cílem biologického napadení a bioterorismu je vyvolání velkého počtu onemocnění a otrav, spuštění rozsáhlých protiepidemických opatření, a jak již bylo uvedeno vzbuzení strachu a paniky.
Vzhledem k inkubační době, která je hodiny až dny, je identifikace biologických látek ztížena.
MOŽNOST ZNEUŽITÍ BIOLOGICKÝCH ZBRANÍ TERORISTY10
Výhoda jejich použití je především jejich relativní dostupnost, nezjistitelnost, relativně nízké náklady, vysoká účinnost (úmrtnost zasažených). Dalším vhodným rysem je inkubační doba nemoci. Účinky jaderných a chemických zbraní se projeví okamžitě, ale u biologických zbraní to může trvat dny nebo i týdny. To skýtá teroristům několik výhod:
Mohou za malých personálních i technických nároků provést útok na poměrně velkém prostoru.
Zpoždění detekce útoku posiluje jejich možnost vyhnout se odhalení.
 Útok nemusí být v případě neúspěchu odhalen (to se stalo v případu sekty Óm šinrikjó, jejíž neúspěšné útoky antraxem a botulinem byly zjištěny až s ročním zpožděním).
 Dává teroristům možnost zůstat v anonymitě.
Dalším nebezpečím bioterorismu je psychologický dopad užití biologických zbraní. I poměrně malý počet obětí je v takovém případě podmětem ke značné panice, která má reálný dopad na fungování zasaženého státu, protože váže značnou část policejních, vojenských, záchranných i zdravotnických kapacit.
Obecně lze rozlišit čtyři typy útoků, které by teroristé mohli s biologickými zbraněmi podniknout. Prvním typem je nakažení oběti toxinem nebo patogenem, které do těla budou vpraveny injekcí. Tento typ se týká pouze jednotlivých objetí. To lze využít například pro likvidaci významných státníků, politických aktivistů apod.
Druhým typem je kontaminace vody nebo jídla. Nejznámější případ tohoto druhu se stal v roce 1984, kdy Rajneesheeova sekta v Oregonu použila v několika  jídelnách salmonelózu s cílem narušit průběh místních voleb. Počet postižených přesáhl 750.
10 SVAČINA, Petr. Terorismus a biologické zbraně. Global Politics, 2001, 26. XI. 2001.
https://www.globalpolitics.cz/studie/terorismus-biologicke-zbrane
Třetím typem je útok na cílovou oblast aerosolovými částicemi, které budou obsahovat příslušné patogeny nebo toxiny. Tento typ je sice nejvíce účinný, ale zároveň představuje největší technologické komplikace. Bojová látka by musela být určena pro aerosolový rozptyl a částice by musely mít optimální velikost a odolnost vůči environmentálnímu působení. Navíc je takový útok zcela závislý na meteorologických podmínkách
Čtvrtý typ útoku se svým charakterem podstatně odlišuje od předchozích, protože není zaměřen přímo proti civilním nebo vojenským osobám. Tento typ možného útoku předpokládá užití biologických zbraní vyvinutých proti zvířatům nebo rostlinám. Útok takového druhu by mohl mít za následek hladomor, kterému podlehnou až miliony lidí.
Vývoj v oblasti biologických zbraní s využitím pro terorismus
Možnosti výzkumu nových biologických zbraní jsou velmi široké. V poslední době se odborníci nejvíce obávají dvou směrů možného budoucího vývoje. Jedná se o DNA technologie a genové a proteinové inženýrství. Precedentem se v tomto výzkumu stal program biologických zbraní v Sovětském Svazu. Sovětští vědci se pokoušeli kombinovat prvky neštovic s virem ebola. Nový typ viru by byl souhrnem nejhorších charakteristik uvedených virů a znemožňoval by užití běžné vakcíny. Proteinové inženýrství by pak pozměnilo strukturu molekul, aby byly toxiny odolnější vůči negativním vlivům a tím efektivnější při použití. Tyto techniky však z techno-logických důvodů nebudou v horizontu nejméně deseti let pro teroristické skupiny dostupné.
I další pravděpodobný směr vývoje biologických zbraní je pro teroristy zajímavý. Rozluštění lidského genetického vzorce nabízí hypotetickou možnost vývoje biologických zbraní působících pouze na určité etnikum. Taková zbraň by pro mezinárodní teroristy byla jistě lákavá, protože by neutralizovala jeden z největších problémů spojených s biologickými zbraněmi. Tyto prostředky hromadného ničení totiž nerespektují politické, náboženské nebo sociální hranice a mohou se velmi jednoduše obrátit i proti tomu, kdo je na počátku použil. Toto riziko by etnické zbraně neměly, jejich vývoj je však v začátcích a proto se této formy útoku není třeba obávat.
Je třeba zdůraznit, že přes výrazné pokroky na poli biologické vědy, které znamenají i podstatné zjednodušení výroby biologických zbraní, jsou náklady na jejich výzkum a produkci stále velmi vysoké, stejně jako nároky na kvalitu lidského personálu. Tyto prostředky zůstávají téměř výhradně v rukou států a v současné době jsou zcela mimo možnosti většiny teroristických organizací. Hlavní nebezpečím je tedy proliferace ze strany některých států.
VYUŽÍTÍ KORONAVIRŮ JAKO BIOLOGICKÉ ZBRANĚ
Z výše uvedených kapitol vyplývá, že využití koronavirů jako biologické bojové látky (zbraně) je principiálně možné.
Musíme počítat však s tím, že možnost přirozené mutace nebo zásahu do jejich mutace může změnit smrtnost, odolávání povětrnostním a dalším vlivům včetně dezinfekčním prostředkům apod.
Ve prospěch výhodnosti zneužití některých koronavirů (např. COVID 19) ve formě teroristického útoku svědčí jejich relativně jednoduché získání, dobré šíření mezi lidmi a relativně dobrá stálost na materiálech včetně přenosu i mimo přímý kontakt s nakaženými osobami. Dále pak nakažlivost během inkubační doby. I přes relativně nízkou smrtnost opatření, která se budou muset provést ze strany státu (viz současný stav) mají dalekosáhlý vliv na chod státu včetně značných ekonomických ztrát (desítky až stovky miliard Kč). To může ovlivnit například i výdaje na boj s mezinárodním terorismem apod. Nezanedbatelný vliv může mít i jen forma vydírání jejich použitím. Přijímaná opatření z hlediska omezení práv a svobod, společenských a kulturních akcí, omezení prodeje zboží apod. mohou mít vliv i na nálady obyvatelstva včetně změny politického myšlení.
Z těchto důvodů se budeme muset touto možností vážně zabývat. Vyházet s vhodností využití biologických agens jen z hlediska jejich smrtnosti nelze.
V současné době je velice obtížné předvídat to, zda po „promoření“ populace COVIDEM 19 dojde k vytvoření obranných látek a tím imunity na jeho působení popřípadě jeho zániku jako takového. Pravděpodobné je však vytvoření účinné vakcíny a léku.
To však neznamená, že se nemůže objevit další typ koronaviru s větší smrtností a odolností. Nelze vyloučit ani jejich výzkum pro zneužití jako biologické zbraně. Příkladem může být jejich výzkum během studené války. Například tajné pokusy s biologickými bojovými prostředky byly provedeny ve Fort Detrick v letech 1954-1973, při kterých bylo 2.300 dobrovolníků ze skupiny Adventisté sedmého dne vystaveno mikrobům způsobujícím tularémii, malárii, slezinou sněť, queenslandskou horečku, horečku Skalistých hor, encefalitidu a spoustu dalších exotických nemocí11.
OCHRANA
Podobně jako ochrana proti otravným látkám to ochrana musí postihnout všechny možné vstupy bojové chemické látky do organismu. Používají se stejné prostředky jako u chemických látek. Na druhou stranu při znalosti vlastností těchto látek, lze oproti chemickým látkám, pro ochranu horních cest dýchacích, využít jen například kvalitní respirátor. U zvláště nebezpečných virových a jiných nákaz je třeba organizovat odsun zasažených, provádět diagnostiku, izolaci a léčba postižených (např. v bariérovém ošetřovacím režimu, pokoji s podtlakem), a zavést protiepi-demická opatření (zvýšený zdravotnický dozor nad kontakty, dekontaminace, desinfekce atd.).
Dekontaminace, respektive dezinfekce, je obdobná principu dekontaminace chemických prostředků. Je třeba desinfikovat osoby, šatstvo, budovy a zařízení. Toho lze dosáhnout mechanicky, kdy je biologická látka pouze odstraněna ze zájmového prostoru/předmětu – filtrace vody, zachycení aerosolů na filtru ochranné
11 CANTWELL, Alan. "Pandemie" prasečí chřipky: od prasat nebo od neovladatelných vědců? Matrix 2001; Gaia, 7. II. 2010. https://www.matrix-2001.cz/clanek/pandemie-praseci-chripky-od-prasat-nebo-od-neovladatelnych-vedcu-2-4276
masky, nebo fyzikálně, s využitím známých postupů využitím působení zvýšené teploty (suchý ohřev min. na 160 °C po dobu dvě hodiny, působením páry o teplotě min. 121 °C a přetlaku 1 bar po dobu 20 minut v autoklávech nebo varem ve vodě po dobu 15 minut, kdy může být zlikvidována většina biologických látek s výjimkou hub a virů, které vytvářejí spóry). Třetím způsobem je chemické působení pomocí desinfekčních prostředků, jako je vodný roztok chlornanu sodného (např. obsažený v přípravku Savo), roztok kyseliny peroctové (přípravek Persteril), Orthosept, Chloramin B, Incidur, Jodonal B, Desam GK, formaldehyd, dichlorizokyanuran sodný, alkohol a další prostředky. Dalším způsobem desinfekce je použití ultrafialového záření nebo praní při teplotě 80–85 °C se syntetickým detergentem při dekontaminaci oděvů. K desinfekci terénu lze použít roztoky chlornan vápenatý, louh sodný nebo formaldehydu. Uvádí se však, že spóry antraxu zůstaly v půdě aktivní i dlouho po tomto použití.
Příklad postupu dezinfekce prostor:12
Postup: dezinfekce – čištění - dezinfekce
 Dezinfekce: 1-1,5 litrů dezinfekčních roztoků/ 1 m² /2 hod / při teplotě nad 10°C za použití 10% formaldehydu nebo 4% Glutaraldehydu.
Čištění: teplou vodou s přidáním detergentů (saponátů), v případě možnosti s využitím čistících strojů.
 Dezinfekce: 0,4 litrů dezinfekčních roztoků (formaldehyd, glutaraldehyd, peroxid vodíku 3%, kyselina peroctová 1%) /1 m²/ 2 hod.
Po provedené dezinfekci provést měření reziduí použitých látek.
Pro dezinfekci oděvů lze využít parní sterilizaci, parní dezinfektory, vyváření apod.
Pro dezinfekci lůžkovin lze využít parní sterilizaci (121°C/20 min.), nebo paroformaldehydovou komoru.
Dezinfekce cenných předmětů lze provést metodou etylenoxidové a radiační sterilizace (40kGy).
Kapalné odpady lze dezinfikovat za pomoci formaldehydu (konečná koncentrace 2-4%) /4 dny; nebo varem (teplota 134°C/10min.). Lze využít například i mikrovlnný ohřev.
12 Hana ROHÁČOVÁ. Infekční klinika Fakultní nemocnice Na Bulovce.

Jako další metodu lze uvést využití ozónových generátorů. Tato metoda je obzvlášť vhodná při dezinfekci prostor s citlivými elektronickými přístroji, pro dispečerské stanoviště atd.
Pořadí zneužití biologických agens teroristy s přihlédnutím na jejich vlastnosti, je následující:13
1. Antrax Bacillus anthracis.
2. Variola Poxvirus variolae.
3. Hemoragické horečky (Lassa, Ebola).
4. Dengue Dengue virus B togaviry.
5. Brucelóza Brucella abortus.
6. Mor Yersinia pestis.
7. Cholera Vibrio cholerae.
8. Hemoragická h. s renálním sy Hantaviry.
9. Tularemie Franciscella tularensis.
10. Otrava botulotoxinem Clostridium botulinum.
11. Q horečka Coxiella burneti.
12. Břišní tyfus Salmonella typhi.
13. Ruská jaroletní encefalitida V. Nairovirus.
14. Otrava toxinem Clostridium perfringens.
15. Stafylokoková enterotoxikóza S. aureus.
16. Bacilární dyzentérie Shigella spp.
ZÁVĚR
Současná situace ve světě související s koronavirovou nákazou nás důrazně varuje s podceňováním ochrany obyvatelstva před účinky nežádoucích B agens. Ačkoliv v současné době jde o nákazu, které nebyla způsobena formou teroristického útoku, nemůžeme vyloučit i eventualitu, že k takovému útoku dojde.
Je proto nutné využít veškerých poznatků ze stávající situace včetně přehodnocení přípravy na řešení a řešení vzniklých krizových situací (epidemií a pandemií). Poučení z nákaz ebolou, HIV a dalšími lokáními virovými nákazami vykazují rozdílnější charakter než současná koronavirová nákaza. Mimo přípravu orgánů krizového řízení a zajištění sil a prostředků pro ochranu obyvatelstva je potřeba rovněž vhodnými formami zvýšit povědomí obyvatelstva o této problematice (základních znalostí o B agens a ochranu proti jejich účinkům) s cílem zajištění vlast-ní ochrany svými ochrannými pomůckami, dezinfekčními prostředky a schopností žít v karanténních oblastech včetně krátkodobého přežití bez fungování obchodních sítí a služeb.
13 Diagnostika, léčba a protiepidemická opatření u nemocných a zasažených bojovými biologickými prostředky nebo zvlášť nebezpečnými patogeny. Praha: Ministerstvo zdravotnictví České republiky, 2001. https://steril.cz/css/files/choroby.pdf