Okolo roku 1850 byl v naší obci, která v této době podléhala obecnímu úřadu ve Stolanech, zřízen chudinský ústav pro podporu starých, nemocných a nemajetných občanů. Nejstarší doklady o této chudinské pokladně se zachovaly až od roku 1865, kdy dle rozpočtu byl příjem pokladny 254 zl 39 1/2 kr a vydání, většinou almužny a podpory pro chudé, činilo 75 zl 54 1/2 kr. Tato pokladna podléhala částečně církevní správě, protože roční rozpočet schvaloval též chrudimský děkan. Jinak ji ale spravoval obecní úřad, kde byl v této době starostou Jiří Velebný ze Stolan. Pokladníkem chudinské pokladny byl Jan Tůma ze Sobětuch č.p.14 a kontrolorem Václav Korbel, hostinský v Sobětuchách č.p.1, který byl zároveň obecním radním.

            Další zprávy o této pokladně jsou až z roku 1890, kdy se její jmění skládalo z těchto položek:

Na hotovosti                                                                 103 zl 88 kr

Vkladní knížka č.12068 s vkladem                                24 zl 23 kr

Směnka u Františka Jiráska na                                      100 zl

Směnka u Marie Roztočilové v Morašicích               68 zl 88 kr

                       což činilo celkem                               296 zl 99 kr

Příjmy pokladny se v této době skládaly z poplatků za hudební povolení, procenta z dražby ovoce a trávy od velkostatku Slatiňany, pokut za polní pych a různých darů. Výdaje byly almužny pro obecní chudé a příspěvky na výživu nezletilých dětí. Po rozdělení obcí v roce 1912 byl v naší obci zřízen samostatný obecní úřad a pokladna přešla do správy obce, kde byl starostou pokladny zvolen František Karlík a pokladníkem Václav Smlsal. Jmění pokladny činilo 143,38 K většinou opět z hudebních povolení a dražeb, ale ve válečném období pro malý příjem z těchto zdrojů bylo z obecní pokladny vypůjčeno 55,89 K. Vydání činilo opět 143,38 K na podporu chudých. Poslední záznam je z roku 1943, kdy z obecní pokladny byla vyplacena podpora Anně Zrůstové ve výši 150.-K.

Josef Smlsal

   

Dějiny jsou svědky časů, světlem pravdy, živou pamětí, učitelkou života a poslem minulosti.

Historia vero testis temporum, lux veritatis, vita memoriae, magistra vitae, nuntia vetustatis.
 (Marcus Tullius Cicero)
***
Motto:
„Historia magistra vitae – historie učitelka života, to je krásné heslo, ale nefunguje. Víte, já si myslím, že lidé se z té historie moc nepoučili a nepoučí. Oni si z ní vyberou to, co potřebují, a znovu a znovu dělají ty samé chyby. Třeba chyby athénské demokracie byly vnitřním konfliktům mezi jednotlivými skupinami, a tak se roztříštěná athénská společnost neubránila makedonskému království a bylo po demokracii. Historik z doby helénistické Polytbios už před 2200 lety popsal tuto teorii ústavy, která se podle něj neustále mění, zjednodušeně takto: napřed je království, první král je mírumilovný a spravedlivý, jeho potomci a nástupci vychovávaní již v královské hodnosti se chovají panovačně a zhýrale, království se zvrhne, lid krále odstraní s pomocí aristokracie a nastává vláda aristokracie. Lidé si oddychnou. Zpočátku se aristokraté chovají spravedlivě a uvážlivě, jenomže opět – jejich zhýralí potomci chtějí více a více moci a myslí si, že to takto bude navždycky, stanou se z nich oligarchové a přestanou se starat o své poddané, lid proti nim povstane, svrhne je a nastolí demokracii. Lidé si spravují svůj stát. Jenomže nastanou spory, občané, kteří už neznají minulost svých předků, si řeknou: ,Svoboda projevu? Možnost cestování? To je tak samozřejmé!‘ Pak přijdou jedinci, kteří chtějí získat víc moci, než by jim příslušela, nakonec spory vyústí v zánik, přijde nějaký samovládce – tyran a začíná to znovu od království.“

Univ. prof. PhDr. Pavel Oliva, DrSc. (* 1923) patří k předním odborníkům v historii starověku. Působil ve vědeckých ústavech AV ČR, přednášel na zahraničních univerzitách, zastupoval českou vědu o antických studiích na zahraničních kongresech.

***

Konfucius

„Jak mohou lidé zbabělí a nečestní sloužiti knížeti? Takoví se třesou strachem, zda budou schopni úřad vykonávat. Ve chvíli, kdy úřad dostanou, třesou se strachem, aby o něj nepřišli. Začnou-li se třást strachem, aby o úřad nepřišli, není nic, čeho by nebyli schopni, aby si úřad udrželi.“

***

Když stoupáš po schodech nahoru, uctivě zdrav ty, které předbíháš - budeš je zřejmě potkávat, až poletíš dolů.

Pazourek