Okolí Kozojed náleží k velmi rozsáhlému starobylému sídlištnímu komplexu, který se rozkládá v povodí potoka Bylanky, Markovického a Červeneckého potoka. Zdejší osídlení navazuje obdobnou situaci v Lánech a ve Stolanech.
Nejstarší stopy pravěkého osídlení spadají do období kultury s lineární keramikou v mladší době kamenné /5800 – 5400 př. Kr./. V Kozojedech byly při povrchovém průzkumu nalezeny vyjma broušených a štípaných kamenných nástrojů také typické zlomky keramiky zdobené rytými liniemi. V dalším úseku mladší doby kamenné až do doby bronzové se těžiště osídlení přesunulo blíže k Chrudimi a oblast na soutoku Markovického a Červeneckého potoka na několik set let osiřela. Další pravěkou kulturou, která zde založila osadu, je až kultura lužických popelnicových polí mladší doby bronzové /1200 – 900 př. Kr./, která své mrtvé spalovala a jejich popel ukládala do hliněných uren – popelnic. Po zániku lužické kultury ji vystřídala příbuzná kultura slezskoplatěnická, která zde ve svém závěrečném období rovněž vybudovala několik osad. Závěr kultury slezskoplatěnické již spadá do staršího úseku doby železné nazvaného podle významné rakouské lokality jako halštatské období /750 – 450 př. Kr./. Mezi významné nálezy patří mimo jiné zlomek skleněného korálku s očky. Osídlení tohoto období patřilo k nejintenzivnějším v celém historickém vývoji Chrudimska.
Další etapa vývoje je spjata s prvním historicky známým etnikem, které dalo našim zemím jméno – s keltským kmenem Bójů. Osídlení zahrnuje poslední čtyři staletí před zlomem letopočtu /450 př. Kr. – 0/. Toto období doby železné je archeology označováno jako laténské, podle významného obětiště La Tene u Neuchatelského jezera ve Švýcarsku. Jde o vyvrcholení pravěkého vývoje v našich zemích.
V Kozojedech vznikla v pozdním období doby laténské velká industriální osada, která tvořila zemědělské a řemeslné zázemí oppidu v Českých Lhoticích, se kterým je zhruba současná. Mimo typické laténské keramiky točené na hrnčířském kruhu odsud pochází železná sekera s laloky a zlomky skleněných předmětů /korálek a náramek/.
Následující etapa historického vývoje patří k nejhůře poznaným obdobím na Chrudimsku. V období doby římské /0 – 378/ a doby stěhování národů /378 – 568/ byla zřejmě hustota osídlení velmi nízká, rychlé chaotické přesuny germánských kmenů nezanechaly ve sledované oblasti mnoho stop.
Období raného středověku je již spjato s našimi předky – se starými Slovany. Počátky zdejšího rozptýleného nepříliš hustého osídlení spadají již do středohradištního období /9. – 10. století/. Blízkost chrudimského hradiště neumožnila vzniku větší osady. Osídlení se v okolí zahušťuje během mladohradištního období /11. – 12. století/. V okolí existovaly patrně románské kostely /Markovice, Stolany ?/. Z některé z nich může pocházet dnes již nezvěstný architektonický článek nalezený na kozojedském tvrzišti v polovině 19. století.
Ve 13. století dochází k velké územní změně, přijetím tzv. německého práva se ustavuje v podstatě podoba obcí jak je známe dnes. Zárodkem osady se zde stalo patrně již zmiňované tvrziště, okolo nějž se rozkládalo několik usedlostí zemědělského charakteru. Kdy k tomu došlo přesně nevíme, sběrem na lokalitě byla doložena přítomnost keramiky 13. století, ale první písemná zmínka o tvrzi pochází až z roku 1318. Tehdy je zmiňován Wlachno de Kozoged, první známý držitel tvrze. Poblíž tvrze existoval poplužní dvůr, který koncem 14. století vlastnil Mikšovi z Čankovic a lanškrounskému faráři Ondřejovi. Po jeho odúmrti připadlo králi, který jej udělil Předvojovi z Vražného. Mikeš od něj roku 1387 vykoupil druhý díl. Roku 1410 je zmiňován Otík z Kozojed. K roku 1437 je připomínán Vlacheň z Dobřic a ze Slatiňan, který se psal i na Kozojedech. Na čáslavském sněmu 1440 jsou připomínáni Pavel a Mikuláš z Kozojed. Ale Pavel patrně brzy po té umírá, přičemž o jeho majetek zažádali Sigmund Anděl z Ronovce a Jan Hroch z Mezilesic /1454/. K roku 1539 je tvrz zmiňována jako pustá.
V letech 1847 – 1857 byly zbytky tvrze zplanýrovány a příkopy byly zavezeny. Zprávu o tomto aktu a nálezech podal chrudimský archeolog Mořic Lüssner v jednom z prvních ročníků Památek archeologických a místopisných.
PhDr. Jan Musil
***
Rozkopání zbytků tvrze Kozojedské u Chrudimi.
Valem a přikopem obklíčený pahorek, který značil místo někdejší tvrze Kozojed u Pouchobrad v okolí Chrudimském, brzy již ne bude, jelikož jedna polovice jeho od vlastníka již letošního jara rozkopána a rozvezena byla, čímž se také část příkopu vyrovnala, a v rozkopáváni ostatniho dílu pahůrku jakož i valu pokračováno býti má, tak že než tento rok mine, na rovném poli ani známky po bývalých Kozojedech víc nebude. Při tomto rozkopáváni našly se však rozličné dosti zajímavé starobylé věci.
Nežli ale o nich mluviti budu, vidí se mi zapotřebí, abych k doplnění zpráv o tvrzi Kozojedské v Hebrově díle: „Bohmens Burgea“1 a „v Pamákách 2ještě připomenul, že lid říká pahorku na místě bývalé tvrze „na hrádku“, louce hned vedle valův „na dvořišti a jinou blízkou louko že „rybníčkem“ nazývá. Býval tam totiž skutečně rybníček, jehož voda vyplňovala také pří kopy okolo valů.
Při rozkopávání starého tvrziště přišlo se tedy předně na množství stavebního kamene, pozůstatky to základních zdí, jichžto na po vrchu dávno již viděti nebylo. Mezi tím vyskytla se také polovice paty románského sloupu s význačnými lupeny v rozích. Potom se našlo množství střepů od starožitných nádob z nepálené hlíny a od kryly se stopy působení ohně na mnohých místech pahorku. V jednom takovém místě přišli dělníci na silnou vrstvu popele a uhlí, a našli v ni malou nádobu z bělošedé nepálené hlíny a zvířecí nohu bronzu.
Nádoba jest jen 2 ½ výší a má podobu silně vypouklého džbánečku s krajem hrdla silně ven přehnutým ; na vypouklosti běží po ní souběžné čáry; úška nemá, zdá se však podle malé dírky a vroubku okolo ní, že měla mulou trubičku na výlevek čili cebku. Zmíněná bronzová noha jest plná, asi 3“ dloubá, staví se na rovině šikmo, má tři pazoury a podobá se nejvíce lví noze. Práce jest dosti hrubá, a patrně poznati, kde byla od ostatní ztracené litiny ulomena. Rez dělnici, kteří to našli, větším dílem oškrabali. Obě tyto věci a pak ještě též tu nalezený čtyrstranný železný hrot od šípu uschovány jsou v bezpečném místě.
(Památky archeologické r.1857 díl 2. str.191)
1 Díl V. str. 152.
2 Díl I. str. 271 a 272.
