Přibližně hodinu cesty od Chrudimi v rovině na straně západní při malém potoku leží vesnice Stolany s 42 domy a 320 obyvateli, s dvorem poplužním, obydlím úředníka hospodářského, mlýnem a kostelem filialním ke cti sv. Mikuláše biskupa založeným.

Chrám tento jest starožitné stavení, ovšem i jednoduché, nicméně přece zajímavé. Výstavnost jeho jest gotická, v průčelí stojí věž, pod níž se hlavní vchod nalézá. Celé staveni jest asi 26 loket dlouhé a jen 7 loket široké, uvnitř neforemně obnovené a jen rákosovým stropem opatřené. (Původně byl prý kostel goticky sklenut.) Jediný oltář jest nepatrný; na straně evangelií spatřuje se ve zdi kamenné sanktuariurn gotickým spůsobem ozdobené a železnými dvířkami opatřené; také jsou na něm dva štítky, jeden s erbem pánův z Pernšteina, druhý prázdný. Před oltářem leží v dlažbě náhrobní trochu porouchaný kámen s tímto nápisem po krajích:Leta Panie Tisyce° petiste° cztr... cate° dewate° umrzela pani Dorota vrozene° pana Achylesa Andela z Ronowce manželka tu nedeli przed swatym Martinem.

Uprostřed kamene spatřuje se erb se zvířetem zajíci se podobajícím a k pravé straně běžícím. (Achilles Anděl z Ronovce vyskytuje se v knihách města Chrudimi okolo r. 1528 a násl., kdež držel dům a hospodářství polní).

 Na druhém menším náhrobníku viděti toliko erb, kterýž představuje jednohlavého ptáka (orla ?).

  Pamětihodna jest však stojící při kostele čtyrhraná věž. Hmotné zdi její ukončují se cimbuřím z kamene tesaným, pod nímž jest obloučková obruba tolikéž z kamene tesaného; v každém rohu pak spatřuji se kamenné okapní trouby, ovšem již valně porouchané, v podobách potvorných. Jelikož obloučková obruba jest spůsobu románského, a obloučkové nejsou veskrz souměrně položeni, tak že někde dva podle sebe na jednom místě, na jiném zas dva i obráceně zasazeni se spatřuji, lze se domnívati, že tyto ozdoby snad z jiného, románského stavení, snad způvodního kostela Stolanského pocházejí.

Z odkapních trub podobají se dvě potvorným osobám mužským, jedna osobě ženské a to velmi necudné, a čtvrtá lvu neb medvědu.

Krov věže té jest na spůsob čtyrhrané však nevysoké pyramidy až do svršku vyzděn. Podobnou věž viděti ještě v Opatovicích, a jak spisovatele pan krajský komisař Lűssner zpravil, také v Ždánicích a Všestarech blíž Král. Hradce, v Stěžerách ale prý byla též taková věž asi před 20—30 lety zbourána.

 

Větší zvon ve věži má nápis: Unno Domini milesimo cccc° septuage simo   scdo hec campana  fuza est ablaude dei Yus (Jesus)  Yps (Christos). -  marya.

Na příčním trámě, na němž zvon visí, čte se na cedulce: Ista CaMpana beneDlCta fVerat qVarta IVnII ab Vno abbate Ottone (1725).

Na menším zvoně čte se: Unno domini m cccc I rrrviii hec campana fusa est ad Iaudem dei omnipotentis.

Na trámě podobný nápis na cedulce, jako při prvním zvonu.

Na hřbitově leží starožitná kamenná křtitelnice v po době plochého kalicha, hrubě tesaná zvýší 2‘ 7“, zšíří 2‘a na 1‘ vyhloubená.

 

Kostel obehnán jest příkopem a náspem, který z části samým hřbitovem běží. Snad tu stávala stará tvrz Stolanská, anebo snad spíše jest to původní starožitné ohražení  kostelův českých.Stolanský kostel připomíná se jakožto farní již roku 1350 mezi oněmi kostely, které tehdáž by]y postoupeny k biskupství Litomyšlskému; fara zanikla však v bouřích husitských; po bitvě Bělohorské byl přivtělen k faře Heřmanoměstecké, k níž až podnes přísluší.

Nejstarší památka o Stolanech zachovala se v listu krále Otakara I. z r. 1228 (správný rok 1229), v kterémž on potvrzuje a rozhojňuje nadání a zboží kláštera Benedíktinského v Opatovicích. Mezi statky, kteréž klášteru tornu dává, jeví se to tiž i vesnice Stolany se vším svým příslušenstvím. (Erben Regesta 338).V držení vsi této zůstali Benediktini Opatovičtí až do zboření kláštera svého r.1430. Po skončení války husitské zastavil císař Sigmund r.1436 dne 21. záři zboží někdy klášteru Opatovickému náležité a jmenovitě ves Stolany dvorem poplužním tamtéž Divišovi Bořkovi z Miletinka za jeho služby věrné císaři činěné, na čtyry léta v sumě 4500 kop gr. Českých. (Arch. Č. IV. 175. ).

 Jak dlouho držel Stolany Diviš Bořek, není nám známo; ku konci století toho byl však v držení veškerého zboží klášterů Opatovického a Sezemického a tolikéž i Stolan pan Vilém z Pernštejna, jemuž r. 1492 v den Nalezení sv. kříže král Vladislav II. zápisné drženi zboží toho znovu potvrdil, což později také r. 1523 dne 6, dubna syn jeho král Ludvík k žádosti Vojtěcha z Pernštejna, syna páně Vilémova, učinil. (Archiv Český 219).

Okolo r. 1530 byly ale Stolany již samostatné sídlo s tvrzí a dvorem poplužním při ní, a s částí vsi Čejkovic, a náležely pánům Andělům z Ronovce, kterážto staročeská rodina vladycká tehdáž v okolí tom byla velmi rozšířena. R. 1546 postoupil však Burian Anděl z Ronovce ves svou Stolany i s tím co měl v Čejkovicích panu Janovi z Pernšteina na Pardubicích za 1250 kop gr. česk., jež mu byl dlužen. Roku však 1550 postoupili synové páně Janovi, Jaroslav, Vojtěch a Vratislav zboží to opět Burianovi Andělovi z Ronovce (D.Z.48.E.29.30.). Burian Anděl měl též dům a dvůr šosovní při městě Chrudimi, pročež chtěl r. 1569 prodati statek Stolanský obci Chrudimské, kteráž již také potřebného k tornu povolení při císaři Maximilianovi II. vyhledávala; nepřišlo však k prodeji tornu z příčin nám nepovědomých. (Arch.Chrud.) .

Poněvadž byly Stolany statek zápisný, připadly po smrti Buriana Anděla ku komoře J. M. C., načež r. 1577 císař Rudolf II. prodal ves svou dědičnou Stolany s dvorem poplužním a vším příslušenstvím Vácslavovi Plesovi Heřmanskému ze Sloupna na Chotěticích, J. M. C. kraječi, za 4853 tolarů a 37 grošů úplně zaplacených. (D.Z. kv. hřebíčkové b. 19. K. 6, kv. fial. relací F.10.)

Pan Vácslav Ples Heřmanský vystavěl v Stolanech ve dle staré tvrze druhou novou, pak nynější dvůr, na němž u vchodu až podnes se spatřuje erb Vácslava Plesa i manželky jeho rozené Andělky z Ronovce, a přikoupil od okolních sousedů svých a obce Chrudimské mnoho vesnic, dědin a lesů, tak že statek Stolanský ku konci 16. století obsahoval (D.Z. kv. hřebíčkové b. 19. K. 6, kv. fial. relací F.10.): tvrz novou a starou v Stolanech, s pivovárem, sladovnou, chmelnicí, kovárnou a cihelnou při ní, pak dvůr poplužní s ovčínem tamtéž, a druhý dvůr v Čejkovicích; dva kostely filiální, jeden v Stolanech, druhý v Chrbokově , vesnice celé Stolany, Čejkovice, Janovice, Prachovice, Tasovice, Boukalku, Vidžice, Slavkovice, Hrdy, Sušice, Skupice, Zbihněvice, Chrbokov, Zlatnice , Podol Vápenný , Nutíce, Cítkov, pak část vsi Sobětuch a rozsáhlé lomy kamene vápenného u Prachovic, Podola a Nutic, mlýn pod rybníkem Novodvorským a mnoho luk, porostlin a lesů. Mimo to držel i statek manský Housov.

Jakož jsme tuto ukázali, byl Václav Ples muž bohatý, však i nábožný a zvláště přítel Jesuitů, jimž dle příkladů jiných pánů českých na vystavění kostela Sv. Salvatora v Praze velikou pomoc peněžitou učinil. Nad to byl on i velice zběhlý a zkušený ve věcech válečných, politických i právních, pročež mu byly svěřeny rozličné úřady a po vinnosti veřejné; byl totiž hejtmanem Menšího města Pražského, soudcem zemským, od r. 1592 až do své smrti purkhrabím Karlšteinským, r. 1596 hejtmanem kraje Chrudimského atd. Kdykoli činiti bylo tehdáž na sněmích zemských o věci důležitější, ku př. o hotovost a výpravu váleční, o popis a přehlídku lidu válečného, o porovnání zřízení zemského s právy městskými, o napraveni mince, dědičné smlouvy, důležitá poselství k stavům a knížatům zemí sousedních, býval vždy Vácslav Ples mezi komisary, prohlížeči nebo vyslanci u věci té zřízenými.

      (Památky archeologické r.1856 str.155 - 157)