Č.p. 1

Zděný s taškovým krytem, přízemí s hospodářskými budovami a od roku 1902 s krámem kupeckým, který kdysi patříval panu Dolkovi. Ten prodal jej dlouholetému Stolanskému rychtáři panu Jiřímu Velebnému ( z č. 15 ), a sem přenesl živnost hostinskou a trafiku.  Když však zase č. 1 prodal panu Pavlíkovi vrátila se sem hospoda i trafika. Vdova po Pavlíkovi se provdala za Václava Nevečeřala, který však dlouho v hospodě nebyl, nýbrž se přestěhoval do svého domku ( č.37 ), kde si zařídil krámek a kam přenesl i trafiku. Hospody se  potom ujal syn zemřelého Pavlíka, nežil však dlouho zemřel v 35 letech a po něm zdědil  hospodu jeho syn František Pavlík ( * 1883 ), který býval i pokladníkem zdejší kampeličky. Ten zemřel za války  na španělskou chřipku a bratr jeho Arnošt ( * 1885 ), padl asi na srbské frontě. Hospodu pronajala vdova Emílie  Pavlíková  panu Ceralovi na několik let, načež se jí opět sama ujala a živnost zde provozovala. Syn její František vystudoval obchodní akademii v Chrudimi, dcera Zdenička studovala na učitelském ústavě v Litomyšli. Rodina Pavlíkova jsou evangelíci.

Po zesnulém Václavu Nevečeřalovi, se ujal v č. 37 obchodu František Zima, ale když domek  č.37 roku 1902 prodal přenesl obchod i trafiku do č. 1, kde nyní hospodařila spolu s paní Em. Pavlíkovou. Po ní hospodařil v živnosti pan Vodvárka. ( Pamětní kniha obce Stolany.)

Od pana Vodvárky koupil hostinec pan Profous Alois ( *1908 ) s manželkou Aloisií ( *1912 ) rozenou Ryšavá. Narodil se jim syn Miloš a ten se odstěhoval do Pardubic. Rodina Profousova  v roce 1977 prodala Muzeu loutek v Chrudimi a ti upravili budovu na sklad loutek . Tento stav je dodnes.

***

Č.p.47

Stavěl jej Václav Mech. Bývala zde i třída umístěná, když starou školu podezdívali. Mech prodal hospodu Václavu Zárubovi od něhož ji přejal jeho zeť Josef Stejskal z Bylan. Ten pak prodal živnost Rudolfu  Hajzlovi (*1856), dne 2.července udeřil blesk do hostince a zasáhl komín, porušil na něm omítku a rozdělil se na dvě části, levá část zabila hostinského pana Rudolfa Hajzla, který v té chvíli zavíral na chodbě dvéře, druhá část vnikla světlíkem u střechy do chleva a zabila zde krávu v ceně 600 Kč. Blesk však nic nezapálil. Posmrti pana Rudolfa Hajzla vedla živnost i hospodářství  nějaký čas vdova Antonie Hajzlová (*1855), která vše předala synu Adolfovi (* 1883) ten starou hospodu r.1926 úpně přestavěl a značně rozšířil. ( Pamětní kniha obce Stolany.)

 

Dějiny jsou svědky časů, světlem pravdy, živou pamětí, učitelkou života a poslem minulosti.

Historia vero testis temporum, lux veritatis, vita memoriae, magistra vitae, nuntia vetustatis.
 (Marcus Tullius Cicero)
***
Motto:
„Historia magistra vitae – historie učitelka života, to je krásné heslo, ale nefunguje. Víte, já si myslím, že lidé se z té historie moc nepoučili a nepoučí. Oni si z ní vyberou to, co potřebují, a znovu a znovu dělají ty samé chyby. Třeba chyby athénské demokracie byly vnitřním konfliktům mezi jednotlivými skupinami, a tak se roztříštěná athénská společnost neubránila makedonskému království a bylo po demokracii. Historik z doby helénistické Polytbios už před 2200 lety popsal tuto teorii ústavy, která se podle něj neustále mění, zjednodušeně takto: napřed je království, první král je mírumilovný a spravedlivý, jeho potomci a nástupci vychovávaní již v královské hodnosti se chovají panovačně a zhýrale, království se zvrhne, lid krále odstraní s pomocí aristokracie a nastává vláda aristokracie. Lidé si oddychnou. Zpočátku se aristokraté chovají spravedlivě a uvážlivě, jenomže opět – jejich zhýralí potomci chtějí více a více moci a myslí si, že to takto bude navždycky, stanou se z nich oligarchové a přestanou se starat o své poddané, lid proti nim povstane, svrhne je a nastolí demokracii. Lidé si spravují svůj stát. Jenomže nastanou spory, občané, kteří už neznají minulost svých předků, si řeknou: ,Svoboda projevu? Možnost cestování? To je tak samozřejmé!‘ Pak přijdou jedinci, kteří chtějí získat víc moci, než by jim příslušela, nakonec spory vyústí v zánik, přijde nějaký samovládce – tyran a začíná to znovu od království.“

Univ. prof. PhDr. Pavel Oliva, DrSc. (* 1923) patří k předním odborníkům v historii starověku. Působil ve vědeckých ústavech AV ČR, přednášel na zahraničních univerzitách, zastupoval českou vědu o antických studiích na zahraničních kongresech.

***

Konfucius

„Jak mohou lidé zbabělí a nečestní sloužiti knížeti? Takoví se třesou strachem, zda budou schopni úřad vykonávat. Ve chvíli, kdy úřad dostanou, třesou se strachem, aby o něj nepřišli. Začnou-li se třást strachem, aby o úřad nepřišli, není nic, čeho by nebyli schopni, aby si úřad udrželi.“

***

Když stoupáš po schodech nahoru, uctivě zdrav ty, které předbíháš - budeš je zřejmě potkávat, až poletíš dolů.

Pazourek