Z obecní kroniky paměti a vzpomínky pana Antonína Velebného na starší doby u nás.

Dokud se ještě u nás nepěstovala řepa,bylo dosti pastvin pro dobytek hovězí, koně, ovce i vepře. Chov koní byl značně rozšířen, skoro každý sedlák byl handlířem koní. Obyčejně nakupovali koně v Ústí nad Orlicí a v Chrudimi je zase prodávali. Ještě kolem roku 1870 bývaly u Stolan široké průhony a obecní louky ( dnes pole u křížku ), kde se pásl dobytek hovězí a ovce. Ovcí měli v každém stavení několik, ve dvoře jich chovali několik set. Dvůr měl svého ovčáka, ovce ostatních hospodářů pásl obecní sluha Řehák . Pastviny byly obehnány tesovým plotem, aby dobytek nešel do škody. Dnes pole na ,,Vovčačce”.

 Před stříží se ovce zaháněly do příkopu pod obecním lesem, kde bylo prohloubené místo s nadrženou vodou ve které se ovce koupali.

Hovězinu vyháněl na pastvu skoták.Vyháněje dobytek práskal po vsi bičem, aby lidé z chlévu pustili na ulici. Mnohá hospodyně dala pasákovi řádný krajíc chleba řádně namazaný tvarohem nebo i máslem, aby s dobytkem dobře zacházel. Měl li však dobytek pruhy od biče,hospodyně se zatvrdila. Peněz za pasení dobytka pasák nedostával. Když byla po sv. Kateřině obecní valná hromada, bývala při ní vybírána obecní dávka a to i sypací – obilí  od jednotlivých hospodářů. Vybrané obilí se pak rozdělovalo pasákům a ponocnému, kteří mimo to měli zadarmo byt v obecním domku ( pastoušce ).

Na takové obecní hromadě rozdílely se též peníze, jež zaplatil kníže Kinský za škody způsobené zvěří. Bývalo to asi 300 zlatých. Na ty nejchudší z toho mnoho nezbylo. Též byla uspořádána pro sedláky a chalupníky dříve uspořádána hostina a po zaplacení výloh za jídlo a pití se teprve zbytek rozdělil.V zimní době, kdy práce na polích byli již ukončeny, drávalo se peří a předlo se, ovšem jen večer, protože vedne bylo mnoho práce s mlácením obilí. Mlátilo se jen cepy, mlátiček v té době nebylo, proto práce jen pomalu ubývalo. Dralo se a předlo při loučích, při čemž bylo zapotřebí opatrnosti, aby se nic nevznítilo. Takových večerů, draček a přástev se mládež i starší rádi zúčastňovali. Sešli se v některém stavení, vyprávěli a zpívali a bavili se často až do půlnoci, aby se na druhý den sešli opět v jiném stavení.Kolem roku 1860 bývali vojáci ubytováni i ve vesnicích po chalupách a statcích. I Stolanům se dostalo podobného nadělení. V každé chalupě měli po jednom a na statku dva vojáky i s koňmi. Cvičiště měli na krajním průhonu, směrem k obecnímu lesu. Byl tehdá průhon několikrát širší než dnešní. Tam se chlapci z obce a okolí chodili dívat na vojenské cvičení. Vojáci – husaři jezdili nejprve jednotlivě, pak ve dvojicích a čtveřicích. Když je kaprál (desátník), který byl velitelem oddílu, hodně prohnal, notně si zaláteřil a žilou leckterého přetáhl, skákali vojáci s koňmi přes překážku asi 1 m vysokou. Těm vojákům, kterým se kůň u překážky zastavil a tuto hned napoprvé nepřeskočili, nařídil kaprál cvičiti odpoledne na návsi.

Před každou chalupou a statkem měli vojáci tzv. klapačku ( prkénko na dvou bidélkách asi 1 ½ m vysokých. Když byl čas krmení musel každý voják tlouci do prkénka, aby kaprál věděl, žeje doma a že krmí.

Kaprál byl ženatý a na těch pár krejcarů žoldu těžko by byl živ. Vojáci to věděli, aby si ho naklonili, kradli ve vsi husy ,slepice i ovce a kaprálovi je nosili. Tenkrát ani nikdo z poškozených si nestěžoval, protože se vojáků báli.

Téměř žádná muzika se ve vsi neobešla bez hádky a rvačky a často při tom tekla krev. Někdy vojáci celou hospodu zpustošili, jindy je zase místní chasníci z hospody vyhnali. To se podařilo na příklad zdejšímu sedláku Janu Kabešovi. Když nastala pranice, vytrhl nohu ze židle a jí rozdával řádné rány. Jemu statečně pomáhala Anna Koutová, která pantoflem srazila vojáka k zemi. Tenkrát zůstal vítěz Kabeš s Koutovou nakonec v hospodě sám, všichni ostatní utekli a vyskákali okny.

V těch dobách byla velká drahota. Přišla mokrá léta a úroda byla velmi špatná. Jednoho roku se sklízelo na 3 korcích pole 16 snopů ovsa a ještě se musel vynášet na cestu, protože se dobytek na poli bořil, jak byla země rozměklá.

Jaká nouze byla, je viděti z toho, že František Korbel koupil louku od Josefa Horáka za čtvrtník hrachu a 2 pecny chleba. Když pak nastaly lepší časy, zmáhal se silně karban. Stávali se případy, že hospodář za noc prohrál koně nebo krávu a často i několik korců polí.

Vyměňovali hospodáři si mezi sebou dobytek či nářadí nebo při prodeji, pil se při tom ,,litkup” a tak se někdy vesele pilo až se vyměněné věci propily.

Zvláště veselo bylo při masopustním úterku, kdy chodívali maškary. Chodívali jako inženýři vyměřovali motouzem pole hospodářům, někdy zase přistrojeni za žida, běhouna, hrachováka a tanečníky, mívali sebou hudbu, vybírali peněžité i naturální dárky, o něž se večer v hostinci rozdělili. Hospodyňky si rády utrhly z hrachováka kousek hrachoviny. Dávali ji husám do hnízda, aby jim vyseděli dobře housata. Maškary končívali vesele a bez nehod. Jen jednoho roku došlo k neštěstí. Jakýsi Josef Bartoň, vojín přijel z Josefova na dovolenou a přistrojil se za maškaru. Běžel od Kabšů k Řezáčovům. U stezky stál štěp s převislými větvemi. Do jedné z nich vrazil běhoun takovou silou, že se zvrátil na zemi. Roznemohl se a po několika ti dnech zemřel.

Také o Štěpáně bývalo zvykem prováděti lecjaké kousky, jaké by dnes trpěny nebyly. Tak například hoši rozebrali některému hospodáři v noci vůz ( Hálovi z č.27 ), vynesli jeho části na střechu a tam jej zase sestavili. Jindy témuž hospodáři, který sám býval veselá kopa, přenesli mladí hoši srovnané pařezy přede dveře, kde mu je vyrovnali, aby nemohl z domu a musel lézti oknem kde mu zase přitáhli roští.  Nebo spícímu chasníku zase odnesli šaty i boty a zavěsili je tak vysoko, aby je snadno nedostal.

Sestra p. Antonína Velebného, výměnkářka na usedlosti č.p 43., rozená Šnorová, r.1859 rozená, vyprávěla o masopustním úterku : už v neděli před ním bylo vždy veselo a říkalo se, že jde o,, chaloupku”, v pondělí bylo již veseleji a již šlo o ,, chalupu ”, ale v úterý bylo nejveseleji a již šlo o ,, statek “. Z toho vznikl název masopustního úterku ,, ostatky “.

To chodívali maškary. Bývali to mladí hoši. Někteří byli ustrojeni za tanečníky, bývali v černých šatech, s pravého ramene pod levou paž měli převázaný šátek s třásněmi.Klobouky měli všelijak opentleny, aby se holkám líbili. Měli pokladníka a jednoho ,, laufra “ ( běžce ). Ten byl v bílých šatech, pošitých barevnými papírky. Ten všude dříve ohlásil maškaru a dovolení od statkářů. Měli též hrachováka a několik židů. Židi měli klobouky kosinky, každou nohavici jinou, na jedné noze měli třeba pantofel, na druhé holinku, přes rameno pytel a v něm všelijaké nepotřebné kuchyňské nádobí a nabízeli je ke koupi.

Maškary měli svého pokladníka, který vybíral vstupné na večerní zábavu. Bývalo pět nebo šest hudebníků, kde maškary pustili, tam zahráli dva nebo tři kousky, zatancovali s děvčaty a pozvali na večer. Večer se konala zábava v hostinci a trvala do půl noci, když už začínala popeleční středa.

 

Dějiny jsou svědky časů, světlem pravdy, živou pamětí, učitelkou života a poslem minulosti.

Historia vero testis temporum, lux veritatis, vita memoriae, magistra vitae, nuntia vetustatis.
 (Marcus Tullius Cicero)
 

Motto:
„Historia magistra vitae – historie učitelka života, to je krásné heslo, ale nefunguje. Víte, já si myslím, že lidé se z té historie moc nepoučili a nepoučí. Oni si z ní vyberou to, co potřebují, a znovu a znovu dělají ty samé chyby. Třeba chyby athénské demokracie byly vnitřním konfliktům mezi jednotlivými skupinami, a tak se roztříštěná athénská společnost neubránila makedonskému království a bylo po demokracii. Historik z doby helénistické Polytbios už před 2200 lety popsal tuto teorii ústavy, která se podle něj neustále mění, zjednodušeně takto: napřed je království, první král je mírumilovný a spravedlivý, jeho potomci a nástupci vychovávaní již v královské hodnosti se chovají panovačně a zhýrale, království se zvrhne, lid krále odstraní s pomocí aristokracie a nastává vláda aristokracie. Lidé si oddychnou. Zpočátku se aristokraté chovají spravedlivě a uvážlivě, jenomže opět – jejich zhýralí potomci chtějí více a více moci a myslí si, že to takto bude navždycky, stanou se z nich oligarchové a přestanou se starat o své poddané, lid proti nim povstane, svrhne je a nastolí demokracii. Lidé si spravují svůj stát. Jenomže nastanou spory, občané, kteří už neznají minulost svých předků, si řeknou: ,Svoboda projevu? Možnost cestování? To je tak samozřejmé!‘ Pak přijdou jedinci, kteří chtějí získat víc moci, než by jim příslušela, nakonec spory vyústí v zánik, přijde nějaký samovládce – tyran a začíná to znovu od království.“

Univ. prof. PhDr. Pavel Oliva, DrSc. (* 1923) patří k předním odborníkům v historii starověku. Působil ve vědeckých ústavech AV ČR, přednášel na zahraničních univerzitách, zastupoval českou vědu o antických studiích na zahraničních kongresech.

***

Konfucius

„Jak mohou lidé zbabělí a nečestní sloužiti knížeti? Takoví se třesou strachem, zda budou schopni úřad vykonávat. Ve chvíli, kdy úřad dostanou, třesou se strachem, aby o něj nepřišli. Začnou-li se třást strachem, aby o úřad nepřišli, není nic, čeho by nebyli schopni, aby si úřad udrželi.“

***

Když stoupáš po schodech nahoru, uctivě zdrav ty, které předbíháš - budeš je zřejmě potkávat, až poletíš dolů.

Pazourek