Stolany v pravěku až raném středověku

Stolanský sídelní komplex dlouho unikal našemu poznání, ačkoliv leží v přímém sousedství dlouhodobě archeologicky sledovaných lokalit. Jedinými známými nalezišti v nejbližším okolí obce byla oblast v okolí Kozojedské tvrze1, která byla v polovině 19. století srovnána se zemí a bronzový depot nalezený v Rabštejnské Lhotě2.

Výsledky intenzivních povrchových průzkumů, které provádělo Muzeum východních Čech v Hradci Králové ve spolupráci s Archeologickým ústavem AV ČR Praha v 60. a na počátku 90. let 20. století, byly publikovány v knize Jana Frolíka a Jiřího Sigla3. V důsledku časových a vegetačních podmínek nebylo tehdy možné prozkoumat okolí Stolan, ačkoliv zde byl jasný centrální bod raně středověkého osídlení –  románský kostel sv. Mikuláše.+

Popsána byla pouze transformace osídlení v oblasti na soutoku Markovického a Červeného potoka.

Intenzivní povrchový průzkum na katastru Stolan a přilehlých obcí, prováděný systematicky od roku 2004 Regionálním muzeem v Chrudimi ve spolupráci s místním  badatelem Josefem Štěňhou, nám umožnil vytvořit si základní představy o vývoji osídlení od pravěku po vrcholný středověk. Celkem bylo vymezeno na katastru obce 12 nalezišť (Stolany I – XII) do té doby neznámých, podobně tomu tak je i v případě Morašic, Bylan, Lánů a Sobětuch.

            Osu pravěkého a středověkého osídlení tvoří Markovický potok a jeho přítoky, které byly v nedávné minulosti velmi silně regulovány4. Nejdůležitějším přítokem Markovického potoka je Červený potok, kolem kterého se dnes rozkládá jádro obce Stolany. Nejstarší doklady osídlení na katastru obce pocházejí ze staršího neolitu, konkrétně z období kultury s lineární keramikou (asi 5500 – 4900 př. Kr.). Nositelé této kultury přinesli do našich zemí znalost pěstování zemědělských plodin a chov domestikovaných zvířat. Svá obydlí stavěli za pomocí kamenných seker, jejich zlomky byly nalezeny na dvou nalezištích společně s typickou keramikou a zlomky štípaných pazourkových a rohovcových nástrojů.

Pro svá sídliště nositelé k. s lineární keramikou využili jižně exponovaný svah na pravobřeží Červeného potoka na severním okraji intravilánu obce. Další sídlištní buňka vznikla před soutokem Červeného s Markovickým potokem.

            Ještě v průběhu neolitu zaujala sídelní oblast k. s lineární keramikou nový lid s k. s vypíchanou keramikou (4900 - 4500/4400 př. Kr.). Osadu z tohoto období registrujeme pouze na severním okraji intravilánu obce. Z nálezů zmiňme např. zlomky kamenných seker a typické zlomky keramiky.

            Pro rekonstrukci podoby osídlení v dalších následujících obdobích nemáme dostatek informací. Vzniká nám tak více než 2500 letý přeryv osídlení. Období eneolitu až střední doby bronzové (3800 – 1200 př. Kr.) patří obecně ve východních Čechách k nejméně prozkoumaným epochám pravěkého vývoje. Podobnou situace registrujeme i v době římské (0 – 378) a době stěhování národů (378 – 568). Osídlení bylo zřejmě jiného charakteru, takže jej není možné zachytit běžnými metodami povrchové prospekce. Rovněž nemůžeme vyloučit, že takto datovatelný archeologický materiál, který ovšem nenese charakteristické znaky, je datován do jiného období. Odpověď na tyto otázky může přinést pouze intenzivní sledování stavební činnosti v regionu a archeologický výzkum vytipovaných lokalit.

            O něco lépe s poznáním osídlení jsme na tom v období popelnicových polí (1200 – 450 př. Kr.). Ale i zde narážíme na problém malého počtu dobře datovatelných nálezů. Jako první založila svá sídla na katastru obce k. lužická v mladší době bronzové. Její místo zaujala později k. slezskoplatěnická, která na předešlou kulturu navazuje. Její počátky je třeba hledet v pozdní době bronzové a plynule se vyvíjí až do pozdně halštatského období. Vzhledem k příbuznosti obou kultur nelze často na základě povrchových nálezů přesně určit, o kterou z obou kultur se jedná. Osídlení období popelnicových polí zaujalo již dříve osídlené polohy. Nově vznikla osada na výrazné terénní vlně na pravobřeží Skupického potoka severozápadně od obce.

            Následující epocha je spojena s nástupem prvního historicky známého etnika – s Kelty. Česká kotlina byla podle svědectví antických pramenů osídlena kmenem Bójů a Morava kmeny Volků a Tektoságů. Tento časový úsek je na základě významné švýcarské lokality La Tène na břehu Neuchâtelského jezera archeology nazýván jako laténské období doby železné (450 př. Kr. – 0). V okolí obce se koncentruje výrazné osídlení datovatelné do pozdního laténu (2. – 1. století př. Kr.). Četné nálezy keramiky, mazanice, strusky a železných předmětů svědčí o dlouhodobém intenzivním využívání místních přírodních zdrojů. Laténské nálezy se koncentrují na 7 nalezištích. Keltové znovu obsadili místa dřívějších sídlišť severně a severozápadně od obce, nově vznikly osady na jižním okraji obce na pravém břehu Červeného potoka. Keltské kmeny byly kolem zlomu letopočtu vytlačeny Germány. Z tohoto období registrujeme pouze jeden ojedinělý zlomek keramiky severně od obce. Zbytek doby římské a celé období stěhování národů nemáme na katastru obce doloženo.

            Ačkoliv první Slované přicházejí na naše území někdy v průběhu 6. století, osídlení okolí Stolan počíná někdy v průběhu středohradištního období (9. – 10. století), patrně v souvislosti se vznikem chrudimského hradiště. V tomto období vznikly tři sídelní buňky. První máme doloženu na levém břehu Červeného potoka přímo v intravilánu obce. Další se nalézala východně od obce na rozhraní katastrálního území Stolan a Sobětuch. Předpokládáme, že tato lokalita tvoří patrně primární jádro pozdější obce Sobětuchy. Poslední naleziště se nalézá asi 1,5 km jižně od obce na pravého břehu bezejmenného potoka. Tyto lokality se pak staly jádry pozdějšího osídlení.

            Situace se radikálně změnila v mladohradištním období (11. – 1. pol. 13. století). V souvislosti s vnitřní kolonizací Čech vznikl někdy v této době románský kostel sv. Mikuláše, který se stal ústředním bodem pro rozsáhlou síť menších sídlištních buněk5. Registrujeme jich celkem 14 okolo celé obce. Jak už bylo naznačeno jádrem celého sídelního komplexu tvořil románský kostel, který v sobě zahrnoval i určitou obrannou funkci. Na základě rozboru archeologického materiálu, zejména keramiky, registrujeme před polovinou 13. století určitou tendenci ke koncentraci osídlení blíže k centrálnímu bodu, který v našem případě představoval kostel. Osídlení se počíná více koncentrovat blíže k jádrům dnešních obcí. Pravá revoluční změna proběhla patrně kolem poloviny 13. století. V důsledku přechodu na zákupní právo6 došlo k vysazení „nových“ obcí na přesně vyměřených parcelách. Rozptýlené sídlištní buňky byly „zceleny“ do podoby obcí tak, jak se v podstatě dochovaly dodnes. Středověké Stolany byly asi typickou ulicovou vsí po obou březích potoka s kostelem na mírném návrší. Severní část obce byla v 16. století zničena výstavbou Panského rybníka za Václava Heřmana Plesa, což mimo jiné dokazují i archeologické nálezy. 

 PhDr.Jan Musil

 

 [1] Lüssner, M. 1856: Rozkopání zbytků tvrze Kozojedské u Chrudimi, Památky archeologické a místopisné II, 191.

[2] Frolík, J. 1984: Archeologické nálezy Chrudimsko (K – T). Chrudim.

[3] Frolík, J. – Sigl, J. 1995: Chrudimsko v raném středověku. Hradec Králové.

+   původně zasvěcený sv.Markovi  

   [4]  Na 1. vojenském mapování jsou zaznamenány četné meandry. Pozn. aut.
   [5] Hovoříme o tzv. rozptýleném osídlení. Pozn. aut.
   [6] emfyteuze, ius teutonicus. Pozn. aut.